Natsucon 2015

I tento rok jsem se vydal na setkání fanoušků Anime, mangy a všeho japonského - Natsucon. Letos to byl už třetí ročník, který se letos opět konal na jiném místě - tentokrát ještě více na sever Prahy - v Karlíně.

Ještě než se pustím do hodnocení programu, tak několik zmínek k prostorám. Ty byly letos naprosto parádní - především pak prostorný dvůr, kde se krom obstarání stravy dalo velice dobře posedět, nebo jen tak poklábosit. Navíc organizátoři využili velice vydařeného počasí a přesunuli ven program, který se měl původně konat v tělocvičně. Věřím tomu, že to především cosplay soutěži hodně pomohlo (ačkoliv jsem se o ni výrazněji nezajímal.

Letos každý návštěvník dostal naprosto suprovou látkovou vstupenku, která nebyla výrazně nepříjemná a vypadala opravdu dobře.

Programový průvodce byl letos za příplatek, který jsem si zaplatil. K samotnému provedení bych měl několik drobných výhrad - je sice lepší, než loni, kdy nebylo jasné, která linka patří k začátku programového bloku, ale chybějící jména přednášejících u tabulky s programem docela vadily. Navíc údaje o čase a autorovi přednášky byly v programu celkem nesmyslně umístěny nad názvem a anotací - já si takhle málem spletl časy bodu v programu.

Programový průvodce s barevnou přední stranou

Ti, kdo neměli papírový program, byli odkázáni na web, případně condroid. U condroidu mne popravdě docela chybí celkový pohled - pokud je všechen program stejně dlouhý, tak je to v pohodě, ale jakmile je někde přechod v půli, tak nemám z condroidu moc šanci poznat jak to vlastně je, nebo jestli je zrovna program půlhodinový, hodinový, nebo ještě delší. Tohle je spíš výtka ke condroidu jako takovému - Natsucon s tím asi nic nenadělá.

A teď už k tomu, co jsem navštívil za program.

Pátek

Hned po příchodu mne DanQ zlanařil na křest hravýho Dódžinu. Sice jsem měl v plánu si obejít prostor, ale nakonec jsem zůstal. A rovnou si jeden výtisk pořídil.

Každý dódžin má svoje číslo - já si vylosoval číslo 66

Po křtu jsem zůstal na promítání soutěžních AMV. Sice jsem je všechny (a ještě několik dalších) viděl v rámci porotcování, ale některé stály za to je vidět i na plátně (hlavně ty od Arisu). Celková úroveň soutěže byla průměrná - několik výborných AMV, několik dobrých a pak i ty, které si vůbec pojmenování AMV nezaslouží.

AMV peklo jsem v programu vynechal (měl jsem možnost u Ariana vidět před-finální betu, což mi docela stačilo). Čas jsem využil k doplnění žaludku právě ve dvoře. Výběr sice nebyl velký, ale stačil.

Následně jsem se vydal na Kalisto a její pojednání o plechových hrdinech v komixu. Docela mne překvapilo, kolik robotizovaných variant superhrdinů už se v produkci DC a Marvelu vystřídalo. Přednes byl fajn a dostal jsem přesně to, co jsem čekal - výčtovou přednášku.

Následovala cesta domů, kde jsem využil služeb mé postele - stálo to za to ;)

Sobota

 V sobotu jsem dorazil už na devátou, ale první hodinu jsem využil na tlachání s lidmi. Následně jsem navštívil přednášku o Cosplay trendech od Arashi. Jako rekapitulace posledních let fungovala dobře, jen mi trochu chyběl ten pohled do historie před tím, než se Arashi výrazněji zapojila v komunitě. Jinak nemám co vytknout - slyšet bylo dobře, přednes jsem si užíval a bylo i na co koukat.

Následně jsem v sále zůstal na přednášku o tom, jak se uživit kreslením (né, že bych se chtěl kreslením živit, ale zajímalo mne, jak to v tomhle oboru funguje a zároveň na jakou cenovou hladinu se v případě poptávání kreslířů připravit. Dostal jsem zábavnou formou podanou přednášku plnou spousty informací, které sice nebyly přímo cílené na mne, ale rozhodně mne obohatily.

Následoval oběd v nedaleké číně. Potěšila polévka k polednímu menu zdarma (byla sice na výběr jen pikantní, ale rozhodně patřila mezi ty lepší, které jsem měl možnost ochutnat.

Posilněn obědem jsem se vydal zpět na con a podíval se do zákulisí Tlakshow (kdy jsem dostal za úkol ohlídat jeden záběr z kamery). Taktická příprava pro záznam byla téměř dokonalá - dvě kamery na detail + celkový záběr. Myslím, že výsledný záznam bude po technické stránce stát za to.

 A nejen po technické - Tlakshow na Animefestu jsem vynechal, ale tady jsem se měl možnost, stejně jako ostatní diváci, bavit. Komorní atmosféra byla velice příjemná a všechno fungovalo přesně tak, jak má (tedy krom osvětlení, které pět minut před začátkem náhle začalo vypovídat službu).

Přetahující Tlakshow mne ochudila o další přednášku, kterou jsem měl v plánu - Greka. Jeho pojednání o studiu Sunrise jsem chtěl vidět, ale nepodařilo se. A pokud vím, tak z ní ani nebude záznam. Asi si budu muset dohodnout její živé opakování.

Následovala pauza na večeři - doporučená hospoda byla velice fajn, velice jsem si pochutnal.

Dalším bodem programu pak byla přednáška o Špatných hrách - tady jsem měl opět možnost se dobře bavit. A popravdě řečeno některé z her bych si i zahrál (i když goat simulator to asi zrovna nebude).

Následný blok experimentálních přednášek přinesl možnost se protáhnout u pohybového experimentu od Lusi, dozvěděl jsem se, že tu otravnou hru, co nám výrobce cpe poslední rok před každým videem na twitchi, hraje opravdu hodně lidí (a má skiny z anime) a  přiučil se něco nového o proleženinách a o tom, jak SAO nemůže fungovat.

Následovala pak opět cesta domů a postel.

Neděle

  V neděli jsem se využil možnosti vychutnat si snídani v maid-kavárně. Musím uznat, že palačinky se povedly velice.

Následovala přednáška na téma fansubbingu od fary_ujde. Která pěkně shrnula rozdíly mezi tím, jak vypadá překladatelská scéna v Čechách, a jak v zahraničí. Jediná škoda byla, že ji v zadnějších řadách nebylo až tolik slyšet. Příště by to asi chtělo mikrofon (myslím, že by neměl být problém je zařídit ;)

Následně jsem si moc neužil besedu o Natsuconu 2016, kdy mne po chvilce dostihla práce (jsem docela rád, že mne pohotovost nezastihla uprostřed jiného bodu programu). Ale i tak mi přišlo, že zájemců nějakým způsobem se do organizace zapojit je spousta. Natsucon se tak může těšit slibným zítřkům :)

Následně jsme vyrazili opět do číny na oběd a pak už jsem jen stihl se zakecat s přáteli a navnadit se na projekt EvAbridged (který je celý k dispozici na youtube a má spoustu naprosto geniálních hlášek).

A to je vše přátelé. Takový pro mne byl Natsucon 2015. Naprosto výborně jsem si ho užil a doufám, že příští ročník bude minimálně stejně dobrý, jako ten letošní.

PS: Focení jsem přenechal povolanějším, takže fotky opravdu nevedu.

Postřehy poslední doby

Opět jsem se dostal do stavu, kdy nemám téměř na nic čas. A počet položek v seznamu "je třeba udělat" se i nadále zvětšuje. Tak ale co se za poslední dobu v mém okolí děje?

• Podařilo se mi rozbít router. Číňani se totiž rozhodli, že je dobrý nápad mít pod jedním názvem zařízení několik různých nekompatibilních variant, které si při aktualizaci firmwaru nekontrolují, že je pro tu správnou variantu. 
• Podařilo se mi rozbít router ještě víc - to je tak, když tupě věříte návodům na internetu. 
• Podařilo se mi opravit router - ve výsledku to sice znamenalo docela dost práce, ale podařilo se (a při té příležitosti jsem si alespoň pořídil pracovní skalpel a doplnil některé zásoby). 
• V domácím serveru jsem vyměnil původní ATX zdroj z šuplíkových zásob za průmyslový modul na 12V + picoPSU. Funguje to překvapivě dobře. A poznatek je, že to celé žere cca 27W (z čehož zcela určitě nejvíc budou ty 4 disky). 
• Našel jsem si ideální postel na chalupu. Jen by nemusela být tak nekřesťansky drahá. 
• Po večerech zkouším hrát I wanna be the guy... Podařilo se mi porazit Mika Tysona, ale zaseknul jsem se o několik obrazovek dál. Uvidíme jak dlouho se přes ni budu dostávat. 
• Zkusím se zaposlouchat do Blood Strain Child - spojení trance a metalu je sice zvláštní, ale v jejich případě zdá se funguje. 
• Narazil jsem na několik starších flashových sérií a přípoměl si některé starší hudební záležitosti:
  
  
   
• A občas je fajn i kombinace starší hudby a starší technologie:
  
  
  
  
  

  A to je v tomhle zápise vše.

Hodnocení anime - RWBY

Vzhledem k tomu, že se manta rozhodl na svém blogu zveřejňovat hodnocení sérií, které v poslední době viděl, rozhodl jsem se udělat to samé. Formát je osvědčený a v pravdě letitý, ale stále funkční. 

Začněme se sérií, kterou asi nemůžeme označit přímo za anime, ale má k němu hodně blízko.

RWBY 1. sezóna
V tomto díle se podíváme do světa zvaného Remnant, kde lidstvo v nedávné minulosti vytlačilo monstra Grimmu ze svého území a zažívá tak období klidu a míru. O to, aby byl tento stav udržen se starají speciálně vycvičení lovci a lovkyně, kteří bojují proti monstrům na okraji obydlených oblastí a chrání tak obyvatele. K tomu využívají substanci označovanou Dust, která dokáže lidem propůjčit magické vlastnosti.
Příběh je vyprávěn z pohledu Ruby Rose, která se chce stát lovkyní a právě nastupuje na prestižní univerzitu, kde se jí dostane bojového výcviku.

Animace - (známka 6/10)

Je to už podstaty projektu CG animace, která je tak trochu rozporuplná. V případě soubojů a bojových scén obecně je vidět, že se animátoři fakt hodně snažili a celkový dojem je skvělý. V případě interakcí mezi postavami, případně s prostředím začala animace drhnout. Z počátku navíc autoři na několika místech evidentně zkusili použít na několik scén "superdeformed" postupy, které ale do celku vůbec neseděly.

Hudba - (známka 9/10) 

Hudba fungovala v rámci série velice dobře - slouží k dokreslení situace a podporuje zážitek z bojových scén, kterých není málo. Co se openingu týče, tak ten patří rozhodne k lepším (a budu se k němu na soundtracku asi ještě hodně dlouho vracet - navíc je na něm plna verze). Jediné co by se dalo vytknout je nevyrovnaná úroveň hlasitosti - opening je prostě oproti zbytku strašně hlasitý a neustálé štelování hlasitosti tak, aby to člověku neutrhlo uši nebylo zrovna fajn.
Na soundtracku jsou navíc i hudební témata z trailerů, které velice dobře fungují i samostatně.

Příběh - (známka 8/10)
Příběh se zaobírá pobytem Ruby Rose na akademii Beacon pro lovce a lovkyně. Především je v něm líčen její vztah k ostatním studentům, situace vyplývající z neotřelého stylu výuky (první koho v rámci iniciace potkáte bude vaším parťákem po celou dobu studia). Na pozadí se navíc snaží temné síly zničit svět, který by měly právě absolventky akademie Beacon chránit.

Postavy - (známka 9/10)
Postavy velice dobře fungují - každá má svoji motivaci, svoje problémy, občas dokonce temnou minulost a v rámci děje se postupně vyvíjejí podle toho, co prožily. Nezaznamenal jsem prakticky žádné problémy, nebo problémy v motivaci.

Celkem - (známka 8/10)
Pokud vám nebude vadit styl animace, který je v rámci série použit, tak se dočkáte velice zajímavé akční podívané s fungujícími postavami a zajímavým světem.

Novinky poslední doby

Od posledního zápisu tady uplynulo už hodně času. Nedaří se mi totiž uspořádávat čas tak, aby zbyl i nějaký na psaní delších textů. Proto jsem se rozhodl trochu upravit styl.

Rád bych se od teď pustil do zápisků v podobě krátkých poznámek shrnujících život a publikoval je s periodou zhruba jednu týdně (což opět vzhledem k časovým možnostem a místy hektickému harmonogramu prostě nejde).

A začnu rovnou tím, že projdu to, co se událo od Animefestu:

• Užil jsem si několik týdnů dovolené - sice ne nikde v zahraničí, ale Morava je taky daleko :)
• Navštívil jsem srazy Brněnských otaku. Oproti očekáváni tam ale moc známých tváří nebylo.
• Letos jsem prakticky uplně odignoroval Advik - jediné, co se ke mně dostalo jsou zvěsti o jakémsi "Adviku zima"
• Byl jsem se podívat na Natsuconu, získal triko s potiskem, které nevypadá špatně 
• Navštívil jsem Manifest - letos překvapivě výrazně méně alkoholický, než dříve - nejspíš už všichni stárneme. 
• Opět jsem větší část podzimu věnoval přípravě Akiconu. Místy si říkám, jestli není čas to předat o generaci dál...
• V práci mi prošlo rukama vybavení za několik desítek mega. 
• Mega.co.nz je celkem hezké cloudové úložiště s ne až tak použitelným konzolovým klientem. Ale duplicity na něj umí zálohovat přímo.
• Začal jsem se dívat na Anime. Za poslední dobu Tonari no seki kun, Ore no Twintail a první řadu RWBY
• RWBY je hodně zajimavá série, která má podle mne naprosto super soundtrack (ktery ale vydali na itunes, takze nekupuju).
• Rád bych u sérií, které jsem viděl sepsal hodnocení. Ale uvidíme jak to bude s tím časem.

A to je pro dnešek vše. Jestli se mi podaří sepsat něco i zatýden ukáže čas. A nechte se překvapit ;)

Animefest 2014 aneb Vlad-con

Nastal čas to tu tady trochu oživit a začít zase psát (pokud mi to časové možnosti dovolí). Začněme zápisem toho, co jsem prožil o proběhlém víkendu. V Brně se opět konal Animefest - setkání šílenců a milovníků anime (a tam jsem prostě nemohl chybět).

Akicon 2012 z pohledu přípravy, část první

Rok se s rokem sešel a já se opět vrhnul do víru příprav Akiconu. Letošní ročník se nebojím označit za hodně velký krok kupředu - přidali jsme k akci další večer a noc, naplánovali technologii pro komunikaci a HD přenos z velkého sálu. A skoro všechno se zrealizovalo…

Svůj soupis ale začnu tak nějak od prostředku - konkrétně od soboty týden před Akiconem, neboli T -6 dní.

Sobota

Delší čas a šílenější technická realizace si vyžádaly potřebu všechno dopředu otestovat. Využili jsme proto pohostinnosti Greka a provedli v jeho bytě velkou generálku celého, v tu dobu hotového, systému. A všechno kupodivu fungovalo.

V rámci zkoušení jsme dospěli k názoru, že je potřeba nakoupit prodlužovačky. Nakoupili jsme jich asi 7, čímž jsme pokryli potřeby experimentu (na akci jsme pak dokupovali ještě tři další - mnoho elektroniky potřebuje mnoho zásuvek…).

Zároveň jsme přivezli spoustu věcí a využili prostory jako mezisklad. To se především v pátek při realizaci logistického šílenství přepravy věcí zužitkovalo. Další výborná věc byla dodávka, kterou nám zapůjčila iNFINITE Production.

Neděle

Další den se nesl ve znamení dalších příprav - tentokrát jsem se vrhnul na tisk Playbišíků a Mangazínů. K tomu jsem začal připravovat disky, ze kterých se spouštěl promítací systém.

Den uplynul tak nějak strašně rychle (no, tisknout oboustranně 700 A4 i při kvalitní tiskárně nějaký čas zabere - především krmit tiskárnu neustále novým papírem…)

Pondělí

Pondělí se neslo ve znamení nákupů a obíhání. Nabrat tiskoviny, tonery do tiskárny a další techniku. A pokračovat v tisku a přípravě disků (jsem docela rád, že jsem nakonec uvolnil i ten 500GB disk, který je momentálně skoro úplně plný záznamů přednášek a dalšího programu).

Úterý

Úterý se neslo ve znamení tisku a ohýbání (nikoliv bišinek, ale listů papíru tak, aby vznikly ucelené vydání Playbišíka a Mangazínu). Pak se večer v Čajovně připravovaly vstupenky - letos dokonce s bezpečnostními prvky.

Středa

Další den se opět tisklo (Překvapuje vás to ještě? Ve výsledku se vyplýtvalo cca 4000 stran A4 a dva a půl toneru.). Pokračovaly přípravy telefonní sítě (kdy asi 20 vteřin poté, co jsme přesměrovali telefon na nové číslo, zavolal redaktor z Českého rozhlasu, který s námi chtěl udělat rozhovor - no, měl opravdu štěstí. :) A začala stavba přídavného věšáku (dospěli jsme k závěru, že kapacita šatny v KC Zahrada bude nedostatečná, tak jsme si postavili dalších 80 poutek na úžasně punkové konstrukci. :)

Čtvrtek

Ve čtvrtek se dokončovalo - věšák, sestříhat ukázky na Animestop, vyzískat z grafika program a vytisknout ho. Tisklo se od čtyř odpoledne asi do deseti večer a stejně se stihlo vytisknout jen 500 programů. Zároveň se dovezli poslední zbytky techniky a materiálu do skladu (a stejně se nakonec na spoustu věcí zapomnělo…).

Pátek

Pátek začal odvozem věcí ze skladu do KC Zahrada a stavbou stanovišť (což probíhalo relativně hladce). V době, kdy druhá část přípravného týmu v rychlosti zvládla rozhovor v Českém rozhlase, se dotiskly zbylé programy. Následovalo další ohýbání a stěhování stolů a židlí tak, aby bylo na čem sedět. Udělala se generálka představení Modrého ptáka a zjistilo se, že některé věci ještě dopadnou špatně. A nakonec se stejně všechno nestihlo...

Ale o tom, co všechno se nestihlo a co nefungovalo na samotné akci, se dočtete až v dalším příspěvku.

Jak jsem upgradoval svůj domácí router

Člověk bývá dost často spokojený, dokud se něco nezmění. Mne k výměně routeru donutila změna internetového tarifu a ten předchozí prostě těch 60MBit/s nezvládal. Tak jsem začal hledat...

Historie zařízení, která mi routují internet je u mne již celkem dlouhá. Začal jsem s v té době oblíbeným pentiem 120 s pasivním chladičem a dvojicí 3c509. To nádherně fungovalo, měl jsem nainstalovaný debian, webový server, ssh, bittorent a těch 20GB disku stačilo na ledacos. Tohle řešení bylo co se spotřeby týče značně problematické (ve srovnání s dnešními desktopy sice málo, ale i tak je 30W docela dost...)

Pak jsem se vrhnul na využívání trochu lepších domácích routerů. První, co jsem pořídil byl Asus WL500g. Ve své době jediný router, který měl USB port a dal se celkem dobře ohnout k nestandardním věcem.  Výsledkem byla změna na zařízení s trochu menším výkonem, trochu méně paměti, stejným diskem (s pomocí USB redukce) a o dost menší spotřebou (tak asi 15W včetně 3,5 palcoveho disku). 

Asus WL500g, ve své době nejlepší SOHO router s USB portem

Poté následovala generační obměna, WL500g jsem nahradil za WL500gp a velký žravý disk nahradil menší 2,5 palcový s menší spotřebou (a větší kapacitou). Opět jsem měl všechno, co jsem potřeboval. Postupem času jsem na něj začal klást trochu jiné nároky - změnil jsem poskytovatele, vyměnil tunel brokera pro IPv6 a začal ho používat jako telefonní ústřednu (to je tak, když chcete mít telefon připojený jako vnitřní linku  na asi 3 ústředny a k tomu mít více telefonních čísel u různých operátorů).

Asus WL-500gP, nová generace, nové úkoly. 

To už jsem přešel ze systému speciálně upraveného pro tyhle dva routery na trochu univerzálnější OPENWRT. To postupně přidávalo další a další featury a podporovalo čím dál širší množství zařízení. 

Když jsem se teď rozhodoval, jaký nový router bude splňovat moje požadavky a který koupit, vyrazil jsem hned na stránky openwrt a vybral si jeden z podporovaných (kupodivu jich je opravdu hodně). Nakonec jsem vybral TP-Link WR-2543ND. 

TP-Link WR-2543ND - 5 gigabitových portů,  prý až 450Mbit po wifi - co víc si přát?

Po počátečním otestování s originálním firmwarem jsem nahrál neoficiální firmware a začal ho upravovat pro mé potřeby. Rozjetí sítě a wifi bylo celkem triviální (až na to, že mi hned po flashování nechtěl chvíli nabootovat, ale to se nějak vyřešilo). Nastavení IPv6 bylo také jednoduché - v rámci lenosti jsem si na to nainstaloval i webové rozhraní (a doporučení, pokud se tím budete někdy v budoucnu zaobírat - i když by to asi nemělo být potřeba, tak samotný router musí mít na vnitřním rozhraní v6 adresu z rozsahu sítě, jinak to nefunguje).
Zábava nastala s nastavováním ústředny - nová verze openwrt má novou verzi asterisku a ta mi nechtěla sežrat předchozí konfiguraci (a pro jistotu mi ani nechtěla říct co se jí nelíbí). No, po 3 hodinách laborování jsem nějak zprovoznil i to a mohl začít telefonovat (juchů ^^). A jako taková tečka za tím vším mi zbývalo nainstalovat disk a nechat ho sdílet do sítě. 

jsem zvědavý, jestli budu časem vymyslím ještě další využití (teď nic dalšího nepotřebuju). A co vy, co všechno dělá váš domácí router a jak vůbec vypadá? Docela by mne to zajímalo :)

Nevíte, kdo mi neustále krade čas?

Případně by se mi hodil stroj času a možnost si nějaký ten čas někde zase nabrat.

Mám pocit, že věcí, které chci dodělat (samo sebou nejlépe hned) je prostě nějak moc. Je pravda, že občas tak nějak ze vzduchu vzniknou věci nové - třeba když mi dnes z auta odpadl kus pružiny. Docela by mne zajímalo, jak se může kus oceli o průměru 1cm prostě zlomit, ale rozhodně to znamená, že budu muset auto nechat opravit (no, snad to bude rychlé, budu ho potřebovat).

Další úžasná myšlenka je z minulého týdne - začít na Facebooku trochu propagovat Akicon. Myšlenka týdne správně WTF otázek na všechny fanoušky je zdá se celkem úspěšná (docela to na stránce začalo žít), ale mírně mne naštvaly téměř nulové na inspektora Zenigatu (i když je asi pravda, že těm děvčatům mezi 13 a 18 lety, kterých je mezi fanoušky nejvíc to jméno nic neříká...).

Pak v úterý vznikl ještě jeden plán. Ten ale zatím čeká na realizaci, tak se o něm moc  zmiňovat nebudu :)

K tomu, abych si pohrál s SPI portem Raspberry PI, nebo prozkoumal nějakou knihovnu pro IP telefonii jsem se jako obvykle nedostal (rodinné povinnosti jsou zdlouhavé zlo).

Alespoň v hardwarovém projektu jsem se posunul - sice trochu jinam, než bych chtěl, ale posunul. To neustálé padání programu na kreslení plošného spoje mne donutilo koupit novou grafárnu. Jsem zvědavý, jestli bude mít nejlevnější Nvidia lepší ovladače, než onboard Intel.

A teď si jdu odškrtnout položku "napsat zase něco na blog"...

Postřehy dnešního dne...

Dnes jsem se celý den snažil zprovoznit několik věcí, což se částečně povedlo. Při tom jsem přišel na nějaké zajímavosti:

• Pokud si pořídíte JTAG, který je "kompatibilní" s většinou podporovaných v tuně softwaru, tak to taky může znamenat veškerý software, krom toho, který používáte...
• Zdá se, že jsem zlikvidoval jeden GPIO pin na Raspberry Pi. I bez něj jsem ale zprovoznil komunikaci s RF modulem (zítra se pokusím zprovoznit komunikaci mezi dvěma moduly a udělám snad i nějaké testování dosahu).
• Odpoledne jsem čistě náhodou zapnul televizi a od pana Cibulky se dozvěděl, že naši politici jsou pod vlivem KGB a dalších organizací a jako tradičně odrecitoval 2x program své strany. Je zajímavé, že v debatě nejrozumněji vyzníval předseda DSSS.
• Paramedic mise v GTA: Vice city je pěkně náročná - obzvlášť, když vám pacienti, které máte zachránit tak vehementně skáčou pod kola...
• Opět jsem zkonstatoval, že mám malý stůl. 

 A nakonec něco málo hudby, co jsem dnes přes den poslouchal:

A nakonec se mi povedlo při psaní tohohle příspěvku usnout :)

Raspberry PI, den druhý

Dnes jsem si vyzkoušel další rozhraní - konkrétně programovatelné výstup (GPIO). Moje snaha o zprovoznění displeje z Nokie 6100 se nesetkala s úspěchem (což přisuzuju spíš vlastnostem těch čínských displejů, které bůh ví jestli fungují). Při testování jsem použil právě GPIO na Raspberry PI, které se ovládají programově velice jednoduše - v podstatě stejně, jako na jednočipu. Akorát v případě R-PI člověk může na stejném zařízení pustit emacs a programovat rovnou na něm :)

Dnes jsem také narazil na jednu chybu při přehrávání hudby (ale na to, že je ovladač pro zvuk v alfaverzi funguje velice dobře. Je celkem zajímavé, že blbne jedině mplayer - skoro mám takový pocit, že jeho autoři použili nějaký ultimativní hack.

Jinak pro dnešek ještě jeden tip pro nadšence do elektroniky - narazil jsem na celkem pěkný e-shop, kde se dá koupit osciloskop Rigol DS1052E za velice pěknou cenu (tak odhadem levněji, než kdyby člověk objednal na Dealextreme, zaplatil CLO, DPH a podobné blbosti - a navíc dorazí dřív).

Takže odkaz:
http://www.batronix.com/shop/oscilloscopes/Rigol-DS1052E.html

Raspberry PI konečně dorazilo

Myslím, že nadpis je velice výstižný. Jen doplním, že původní plán "Jeden kus na osobu" tak nějak nefungoval (prostě jsem si objednal od dvou distributorů a mám dvě PI :D ).

Pokusím se shrnout moje první pocity - bude to spíš soupis zajímavostí, které jsem zatím zjistil:

• Start je překvapivě rychlý. Pod startem si představuji login v textové konzoli. Docela mne překvapuje, že ještě nikoho nenapadlo spustit rovnou grafické rozhraní bez přihlášení (což jsou asi tak 3 řádky ve dvou konfigurácích)
• Grafické rozhraní je hodně pomalé. Předpokládám, že je to přístupem. Mám takový pocit, že Xorg-fbdev nepoužívá v podstatě žádnou akceleraci a pracuje s obrazovkou jako se spoustou obrazových bodů v paměti. A těch v případě 1080p obrazu není vůbec málo (obzvlášť pokud máte plynule překreslovat okno, které zabírá třeba polovinu obrazovky při jeho přesouvání).  
• Zvuk funguje. Původně měl být zvuk podporován pomocí knihovny pro komunikaci s grafickým jádrem (které posílá zvuk dál po HDMI a vytváří audio výstup). Pokud bych měl hodnotit analogový výstup, tak není zas tak špatný, jak se tvrdilo (je pravda, že regulaci hlasitosti prostě k dispozici nemáte, ale to by se asi dalo řešit). Výstup přes HDMI funguje také.
• Co se USB týče, není úplně odladěné - v případě, že člověk na sběrnici připojí neco náročnějšího (usb zvukovku), tak procesor v podstatě přestane stíhat obsluhovat všechny ostatní zařízení. Skoro mám ale pocit, že už se našel někdo kdo je ve zdrojácích opravi, takže se to snad brzy zlepší. 
• Mplayer se nějak nemá rád se zvukem. Typicky tak do 10s vytuhne. Ostatní přehrávače s tím problém nemají, takže to bude asi nějaká drobnost, co se brzy vyřeší. 
• Zkusil jsem nainstalovat několik her a doufám, že je nezačnu hrát. Funguje openTTD (spouštěl jsem v konzoli, kde je potřeba přepnout režim z palety na 32 bitový režim, jinak má všechno správně psychadelické barvičky), prboom (klon dooma) a pydance (taková trochu horší stepmania). Všechny tři jsou hratelné, i když nepoužívají HW akceleraci. Pak jsem ještě zkusil performous (alternativu k singstaru), který ale bez správných knihoven na OpenGL prostě nefunguje. Každopádně až se doladí další hry, tak to bude hodně zajímavá hračka.
• Vyzkoušel jsem si OpenELEC - distribuci určenou pro multimediální centra. Funguje celkem dobře, jen jsem měl při experimentování problémy s vypadávající CD mechanikou (odhaduju, že jsem přetížil 5V napájení). Přehrávání DVD zatím nefunguje (součástí dodávky není licence na dekódování MPEG2), ale to se snad nějak do budoucna změní. Zkusil jsem 720p H264 film, který se přehrál bez problémů (včetně českých titulků, které jsou renderované fakt luxusně). 
• Procesor skoro vůbec nehřeje. Významně teplejší je při provozu USB Hub/Síťovka.

Zítra si chci zkusit pohrát s GPIO piny. Konkrétně připojit k tomu displej z mobilu a rádiový modul. Uvidíme jestli se to podaří, nebo se z něčeho začne linout kouř :)

Tak jsem si zkusil preview Windows 8

Dnes jsem měl trochu volného času a rozhodl se zkusit, jak to vypadá s novým systémem, který si pro nás Microsoft připravuje. A můj první dojem zní: "S tím se nedá pracovat."

Prvním krokem byla instalace - v první fázi se vás zeptá na kód z obligátního štítku, na oddíl kam chcete systém nainstalovat a pak už začne kopírovat data z instalačního DVD na disk. Tady jsem narazil na první drobný zádrhel. 

Ve stavu, kdy nabootujete instalační disk pomocí UEFI a máte na disku normální partition tabulku, tak máte smůlu a musíte disk nabootovat přes normální BIOS. Dokážu si sice představit důvody, které k tomu vedou, ale odbýt je stylem "Uživateli sereme na tebe." je trochu mimo.

Na druhý pokus se mi instalace podařila, ale podle mého názoru trvá strašlivě dlouho (uznávám, zkopírovat 3,3GB dat na disk prostě nějaký čas zabere a rozbalit je taky). Součástí instalace je i jakási aktualizace (asi z internetu, nebo možná taky prostě z instalačního media). Každopádně se nikde nedozvíte žádný odhad jak dlouho bude instalace ještě trvat (vidíte pouze progressbar přes celou obrazovku, který se po většinu času neuvěřitelně vleče).

První boot provede konfiguraci zařízení, kde pro změnu není progress bar, ale zobrazuje se počet procent. Pak se můžete zaregistrovat u windows live, nebo pokud nechcete (nebo nevěříte microsoftu) můžete vytvořit pouze lokální účet. 

A pak už máte připravený systém. Na hlavní změny se zaměřovat nebudu - když si přečtete jakoukoliv recenzi, tak se dozvíte co je jinak. Zaměřím se na věci, které mi přijdou na hlavu postavené:

• Pokud máte nainstalovanou starší verzi Windows, zůstane vám na výběr ve výběrové obrazovce. Obrazovka výběru OS se vám zobrazí asi 7 vteřin po ukončení BIOSu. Docela by mne zajímalo, co na tom zobrazení dvou jednoduchých ikonek a trochy textu tak dlouho trvá... 

•  Jestliže chcete používat starší windows, bude váš počítač po výběru restartován a starší systém naběhne. Opravdu rád bych věděl, proč to nejde přímo...
• I v roce 2012 vám produkty Microsoftu přepíšou zavaděč v MBR. Pokud máte nainstalovanou nějakou variantu Linuxu, tak prostě budete muset hledat instalační medium a návod, jak opravit zavaděč. V menu výběru Operačního systému svůj systém nenajdete. 
• Při počátečním nastavování účtu si můžete vybrat barvu pozadí. Máte na výběr z vyblité hnědé, vyblité modré, vyblité zelené a několika dalších vyblitých barev, které bych si jako barvu plochy nikdy nevybral. 
• Pokud nepoužijete účet Windows live, bude vám systém stejně pouštět hudbu a video v programech, které bez Live účtu prostě nefungují. A to i přesto, že je součástí instalace  normální Windows media player. Ten si prostě musíte vybrat pravým tlačítkem. 
• Pokud chcete počítač vypnout, musíte zmačknout trojkombinaci CTRL-ALT-DEL, která zobrazí obrazovku na kterou se tlačítko pro vypnutí přesunulo. V nabídce start ho nenajdete...
• Celkově mi přijde, že designeři při práci neměli vkus.

 Jsem zvědavý, jestli z toho Microsoft časem udělá něco použitelného, nebo to dopadne stejně jako Visty...

Šílenství jménem Raspberry PI

aneb téma, které na webu BBC v sledovanosti předčila informace iPadu 3 a na twitteru narozeniny nějakého Justina Biebera (i když tady narozdíl od iPadu nevím o koho jde...).

Raspberry PI je zařízení, které vyvíjí stejnojmenná Britská nadace. Jejím hlavním posláním je změnit formu, jakou se děti ve školách učí práci s výpočetní technikou (alespoň to o sobě tvrdí). Jako první bod roadmapy ke splnění cíle se rozhodli navrhnout a vyrobit počítač, který by vypadal úplně jinak, než běžná černá krabice, která se zapne a má na obrazovce modré e, které zapne internet.

 

Výsledkem je zařízení velikosti platební karty, které stojí v levnější variantě 25$ (bez daně). Dražší varianta (která obsahuje o 1 USB port víc a ethernet) stojí 35$ a vypadá naprosto super :)

Co se technických parametrů týče, nejedná se o systém kompatibilní s PC (proč taky), ale o více méně upravený smartphone (použitý chipset je podle výrobce určený především pro chytré telefony). Platforma je tedy ARM11 s 256MB paměti. Mohlo by se zdát, že paměti je málo, ale jak se říká - lepší, než drátem do oka. Systém se instaluje na SD kartu (která vzhledem k ceně není součástí dodání) a celé to žere pár wattů. 

Zajímavostí téhle věcičky je především graffické jádro - to má podle výrobce více výkonu, než Tegra 2. Na youtube můžete najít ukázku toho, že přehrát 1080p video (obligátní Big Buck Bunny FTW!) není žádný problém. Kom videa je někde i ukázka Quake 3 arena v 1080p, což není vůbec špatný výkon. 

Datum vydání bylo stanoveno na 29.2.2012 06:00 GMT. A v tu chvíli začalo davové šílenství, které podle mne předčí naprosto cokoliv. Představte si, že máte eshop. Pak si představte, že máte produkt, o který je fakt velký zájem (něco mezi 100 až 300 tis. zákazníků). A je veřejně známo, že produktu je k dispozici jen 10 tis. kusů. Je vám asi naprosto jasné, že to nemůže dopadnout dobře... a taky uplně nedopadlo :)

 Nadace velice dobře naznala, že tohle prostě nedá. A tak se rozhodla, že licencuje výrobu a prodej dvojici velkých prodejců elektroniky s pobočkami na celém světě. K tomu vyměnili redakční systém za jednoduchou webovou stránku, která měla zajistit, že se člověk nedočká hlášky "Nepodařilo se připojit k databázi" v důsledku přetížení. No, docela to i fungovalo...

A teď si vemte dva velké prodejce elektroniky. Většinou prodávají pro další články výroby, případně pro několik nadšenců, kteří nenakupují u lokálních distributorů. Z toho vám vyjde, že jestli na jejich weby zajdou v průběhu dne řádově desítky tisíc lidí. A teď si představte masu pár stovek tisíc lidí, kteří právě v jednu chvíli chtějí nakupovat na vašem eshopu. Myslím, že i běžnému laikovi je jasné, že to prostě nemá cenu ustát. A taky že ne. Oba obchody umřely během několika sekund...

Asi bych měl být trochu přesnější - neumřely, pouze v 95% případů prostě nenačetly nic, nebo zobrazily chybu. Díky tomu se mi podařilo objednat (sice to znamenalo hodinu klikat na refresh, ale podařilo se alespoň zajistit preorder z druhé várky). Koncová cena včetně dopravy a DPH skončila na 980Kč, což je velice hezké číslo.

A co vy? Už máte objednáno? :))

PS: Farnell, jeden z prodejců, naznal, že mít úvodní stránku jako statický obrázek je celkem dobrý nápad...

Tak mi můžete říkat pane Inženýre

Konečně po nekonečných 5 letech jsem konečně dosáhl titulu a můžu se v klidu oprostit od studentského života a pustit se do tvorby něčeho užitečného. Čeho? To zatím nevím - takže pokud byste věděli o někom, kdo hledá programátora, nebo návrháře elektroniky, tak dejte vědět :) Myslím, že krátké shrnutí na konec neuškodí...

Počátky na FELu byly v celku pohoda - spousta informací jsem stejně znal ze střední a to, co ne se dalo naučit. Našly se i veselé chvilky - třeba to, když jsem si zapsal předmět, který jsem si vlastně zapsat nemohl. Komponenta studium je sice mocný nástroj, který si podle mnohých žije svým životem, ale nutné prerekvizity předmětů si prostě nekontroloval (teď už to prý umí, ale já to raději nezkoušel :)).

Pak u mne nastalo období sbírání znalostí - nabral jsem si spoustu předmětů, které vypadaly zajímavě a prostě je absolvoval. Úplně v klidu, i když z dnešního pohledu nevím, jak jsem to tempo mohl vůbec vydržet (pravdou je, že moje spotřeba Big Shocků v té době nebyla zrovna malá).

Pak nastal konec bakalářské etapy a vystřízlivění - po dvou rocích v celku zajímavého studování nebylo pořádně co se učit. Laboratorní úlohy byly téměř totožné s těmi, co už jsem dřív dělal a nových informací nebylo moc. Nakonec jsem se ale přesvědčil, že dodělat by se to mělo a stal se Bc.

V té době jsem zvažoval, jestli je vůbec další várka studia k užitku, nebo je to prostě jen zahození dalších let života. A abych řekl pravdu, spíše jsem se přikláněl k druhé variantě.

V tomhle místě přišla nabídka Výběrového studia, tedy studium s něčím navíc. A já si řekl, že to zkusím. A vyplatilo se to - úplně jinak, než jsem si myslel, ale vyplatilo.

První ročník studia byl naprosto super - bylo nás několik aktivnějších studentů a získávali za vyšší aktivitu širší znalosti a především v mnohem vyšším tempu (víte jaký je to pocit, když vás nezdržuje čekání na pomalejší kolegy?). Pak se naše skupinka rozdělila na obory a studium se zase vrátilo do nudné všední formy.

A teď to mám za sebou. Dal jsem si půl roku navíc, abych mohl dokončit stěžejní části diplomky - projektu, který jak jsem se dozvěděl měl rozsah zhruba tří (já si z toho ukrojil zhruba dvě a ty dodělal :)

A co jsem se za tu dobu naučil? Že nevyužít svůj potenciál je plýtvání a hlavně nuda - tohohle poznání si cením nejvíc.

PS: Nenapsal jsem právě nějak přehnaně moc textu? :)

Přehrávač hudby deadbeef

Najít rozumný přehrávač hudby pro Linux byl podle mne téměř vždy celkem problém - xmms2 byl velice zdařilý klon winampu, ale prakticky neustále trpěl problémy s leakováním paměti. Dalším přehrávačem, co jsem zkoušel byl Audacious. Celkem důstojný nástupce xmms2, ale pro moje potřeby přehrávání hudby celkem přehnaně komplikovaný. Nedávno jsem se proto rozhodl projít web a zkusit se porozhlédnout po něčem novém. A našel jsem...

Přehrávač pojmenovaný správně programátorsky deadbeef mne zaujal svojí modulární filozofií a smysluplnými pluginy (podpora obsahuje spoustu formátu audia a základní DSP magii). Rozhodně doporučuji k vyzkoušení :-) .

Jediná věc, která mi u přehrávače chyběla byla podpora pro aktualizaci přehrávané hudby v IM klientu. A co se dá čekat od programátora? No prostě jsem si plugin aktualizující Tune v PSI napsal :-D. Můžete si ho stáhnout na adrese http://densuke.spjk.cz/users/devyx/deadbeef-plugin-psitune.tar.gz.
 

PS: Teď se zase snad dostanu k tomu sem psát častěji ^_~

Akicon 2010

Tak jako každý rok, tak i letos v Listopadu se konal Akicon. A tak jako loni jsem byl jedním z vrchních organizátorů. A stejně jako minulý rok jsem si celý víkend s Akiconem náramně užil. Ale pojďme popořadě. 

Týden před Aki

Přípravy na Aki začaly už někdy na jaře, ale teprve týden před akcí začal pořádný kolotoč. Jak si asi každý organizační tým po skončení nějakého conu říká, že příští rok už budou mít všechno připravené předem, tak se to jako na potvoru nikdy nestihne. Akicon tímhle samo sebou trpí také, a tak jsme ještě v pondělí neměli titulky na třetinu promítání... Ale naštěstí se všechny podařilo dotáhnout v čas do použitelného konce a promítat se mohlo.

Pátek

V pátek jsem ještě dodělával časování k titulkům Aerogradu. Popravdě nechápu, jak někdo mohl ty původní vydat - fixní délka titulku 2 vteřiny se sice vyrobí hezky, ale pokud se na takovou práci chcete podívat, tak přijdete o komfort. Nakonec jsem je dodělal v 11 hodin, dal si oběd a vydal se na Florenc vyzvednout Hintzua a jeho harém.

Během cesty k autobusovému nádraží jsem se utvrdil v ražení myšlenky, že na Florenc se autem prostě nejezdí. Všude samé kolony, popojíždění, naprosto nelogické přikázané směry a další omezení, které člověka dokáží vytočit k nepříčetnosti. Ale nakonec jsem dojel... jenom s půlhodinovým zpožděním oproti plánu. 

Pak následoval druhý oběd, tentokrát v Palladiu v nějaké z místních občerstvoven (její jméno si fakt nepamatuju). Jídlo bylo dobré, debata s Hintzuem také. A pak se pokračovalo dál...

Slíbil jsem BO, že jim dovezu nějaké mangy do jejich stánku. Popravdě čekal jsem nějakou větší krabici plnou mangy, která se do auta někam vejde. Nevím proč, ale ve výsledku jsem měl v autě alespoň čtvrt tuny mangy v kupě malých balíčků. Ale co, ještě bylo kam je dát. Pak jsem pokračoval směr Zahrada... A jako na potvoru opět všude uzavírky, dopravní omezení, kolony a čekání. Dorazil jsem o hodinu později, než jsem si myslel a o tak dvě hodiny později oproti plánu... 

Další výprava byla směr domov pro hromadu techniky, kterou bylo potřeba na  místo dovézt. Přijde mi, že letos jí bylo nějak přehnaně moc, ale i tak jsme všechno bez rozdílu využili. Cestou jsem ještě nabral Greka a jeho kumpanii a vydal se zpět. 

Pak následovalo zkoušení divadla, příprava techniky, stěhování stolů, židlí a dalších věcí a nakonec generálka Sedmi malých otaku. Generálka ukázala, že je potřeba optimalizovat přípravnou fázi (připravovat techniku půl hodiny prostě nejde, zvlášť když publikum očekává zábavu) a že to asi nebude takový fail, jak se očekávalo. 

Po zkoušce SMO už jen domů a spát... 

Sobota

V sobotu jsem ráno překontroloval všechny materiály určené k promítání a vydal se do Zahrady. Tam se ještě jednou zrychleně ověřilo SMO a vpustila se divá zvěř návštěvníci. Oproti očekávání jich dorazilo méně, než loni. Docela nás to všechny překvapilo (obzvlášť poté, co nám týden chodily dotazy, jestli ještě nejsou volné registrace). 

Z programu jsem zastihl jen kousky, ale alespoň stručně shrnu to, co jsem viděl:

Novinky v Anime byl dobrý nápad, poslední rok byl co se týče titulů i docela zajimavý, ale bylo vidět, že oba přednášející neměli dost času se secvičit a dát dohromady ucelenou prezentaci, které naprosto zásadně chyběly ukázky z alespoň některých videí (a že by se jich na youtube dalo najít hromada)

Střety s realitou nijak zvlášť nepřekvapily - Hintzu je kvalitní přednášející, perfekcionista a odvedl při přípravě pořádný kus práce. To, že mu jeho dálkový ovladač přestane fungovat jsem popravdě taky čekal (není nad pořádné řešení zahrnující klubko drátu a mechanicky odolná tlačítka). 

Nejtýranější monument se taktéž povedl. Obzvlášť velký ohlas byl na ukázku specifického prznění Tokijské věže z DMCčka. Mám pocit, že to v mnoha nezasažených zanechalo hluboké stopy. 

Sedm malých otaku se nakonec v celku zdařilo, až na výpravné selhání systému na začátku třetího kola (budu se muset podívat na záznam kolik času mi vlastně zabrala oprava ^^). Přijde mi docela škoda, že zájem o soutěž byl malý. Přecijen se lidé mohli něco nového dozvědět a mnohdy se i pobavit, i když za zábavou mnohdy  stála čistá náhoda.

Jinak jsem z programu v podstatě nic neviděl (a to ani trochu). Neustále bylo co dělat. 

Neděle

Noc proběhla relativně v poklidu (hlavně ta část, kterou jsem prospal). Ráno jsem se pak dozvěděl, že v polovině nočního programu byly naprosto otřesné fonty. Nikomu to ale podle všeho nevadilo, tak jsem je opravil alespoň pro reprízy přes den.

Ráno jsem si opět užil službu v režii velkého sálu a viděl tak přednášku Lusi a Vavči. 

Netradiční hrdinky byly výborné. I na výběru bych se s Lusi dokázal shodnout.

Novinky Asijské kinematografie v nasazené kvalitě pokračovaly až do konce Akiconu. Z téhle přednášky jsem si odnesl několik tipů na filmy, které určitě budu chtít vidět.

Musím říct, že se mi letošní ročník líbil. V podstatě jedinou vadou na kráse bylo páteční popojíždění autem, ale jinak v podstatě všechno fungovalo přesně tak, jak má (až jsem se několikrát divil).

Vlastně už teď můžu říct, že Akicon 2011 bude. Kde a kdy se ještě neví, ale rozhodnuto bude určitě ještě do konce roku...

Letní semestr na FELu

Studium pro mne bylo hlavním zdrojem zábavy po celý poslední měsíc. Prostě nastal konec semestru a potřeba řešit zápočty a zkoušky. Musím zkonstatovat, že tenhle semestr byl na závěr nějak moc hektický. Hromada prezentací všeho možného, nutné odevzdání zápisů z měření a občas nepříjemní cvičící byli strašlivými žrouty času. Zkouškové se naštěstí neslo v klidnějším duchu a tak jsem vše dostal do stavu Absolvováno. Některé předměty stojí za zmínku, tak se o nich trochu rozepíšu.

Jako volitelný předmět jsem si zvolil předmět se zajímavým názvem Signálové procesory v praxi. Učí ho Katedra kybernetiky a měření. Předmět je úplně nový (přípravky na kterých se ta praxe konala se do školy dostaly týden před začátkem semestru) a tak první běh trpěl některými dětskými nemocemi - především někdo inteligentní vymyslel, že je dobré tenhle předmět dát proti přednáškám z jiných předmětů, což vedlo k razantnímu úbytku přihlášených studentů (nakonec nás bylo pokud vím pět). Další drobný problém byly přípravy přednášek - přednášející byl opravdu o kapitolu před námi, nebo na stejné kapitole jako my. Tolik k problémům. Náplň předmětu byla v podstatě postavena na praktické realizaci algoritmů zpracování signálu na reálném signálovém procesoru Blackfin. Konečně jsem se tak na univerzitě dostal k nějaké praktické realizaci, která mi u většiny ostatních předmětů prostě chybí. Pokud máte chuť se tématem výkoných procesorů zabývat, zkuste si tenhle předmět zapsat, určitě neprohloupíte.

Oborové předměty se nesly v přátelském duchu, který je pro katedru Mikroelektroniky příznačný. Hodně mne překvapil pan Voves, který učí teorii kolem jevů v nanostrukturách a realizace těchto struktur. Jeho výklad byl naprosto vynikajicí (obzvlášť s přihlédnutím k faktu, že se jedná o ne zrovna záživnou problematiku). Návrh integrovaných struktur byl zaměřen především na problematiku návrhu OZ (taktéž plus - konečně nám někdo ukázal k čemu jsou nám naše znalosti dobré), ale i dalších elementárních bloků, které se v integorvaných obvodech používají. Mikrosystémy pro mne nebyly v podstatě ničím novým, neboť s mnoha principy a aplikacemi jsem se už setkal v dřívějších letech. Jejich cvičení přineslo jednu podstatnou změnu - konečně nám někdo ukázal jak pracovat s vědeckými články (a hlavně kde je získat).

Povinné Antény byly trochu problematické - přednášejícímu nebylo co vyčíst, ale cvičení byl někdy horror. Ono když dostanete nějakých 70 000 hodnot, které máte zpracovat, tak to jednak zabere celkem dost času a navíc vytištěný protokol z měření vypadá spíš jako menší kniha (podle mne by se mělo školství začít držet hesla šetřete naše lesy).

Poslední předmět, který jsem měl v rozpisu jsou Mikroprocesory a mikropočítače. Tenhle předmět byl nádhernou ukázkou epického selhání v přípravě, přednáškách i cvičení.

Navštěvování přednášek jsem vzdal hned na té první. Prezentace vyznačující se 12 a více řádky souvislého textu, dva přednášející, kteří se hádají o tom, jestli to, co napsali na tabuli je správně, naprosto nevýrazný hlasový projev. To je garance téměř nulového přínosu pro posluchače. Obsah přednášek by se dal shrnout dvěma slovy - zmatečný a místy zcela zbytečný. Opravdu je nutné v předmětu zabývajícím se především programováním pro jednočipy řešit otázku adresace procesorů řady x86 (v reálu, protektu i PAE), vysokorychlostní rozhranní typu Firewire, nebo PCI Express? Podle mne nikoliv.

Cvičení byla rozdělena na dvě půlky - jedna pracovala s procesory rodiny AVR a druhá 8051. Podle toho, co jsem slyšel byly všechny cvičení vedeny značně zmateně (pominu fakt, že učit 8051 je v dnešní době nesmysl). Zkouška se pak nesla ve stylu hodně důkladného ověření znalostí studentů (a jejich trpělivosti, neboť vyzkoušet prvních 5 trvalo asi 4 hodiny).

Doufám, že garanti tohoto předmětu budou reflektovat výsledky studentské ankety. Očekával bych, že v ní bude velké množství připomínek podobných těm mým.

Animefest

V poslední době jsem neměl moc času sem psát - škola a další problémy každodenního života mi ubraly tolik energie, že se mi psát nechtělo. Tak si to teď vynahradím ^_^.

Druhý květnový víkend se konal Animefest. Letos jsem stejně jako několik posledních let pomáhal jako promítač. Letos jsem si pracovně užil celkem dost zábavy a tak jsem neměl čas skoro na žádný program (a to jsem doufal, že si Letní válku vychutnám na plátně). Zato jsem si pokecal s otaku z vzdálených částí naší republiky (čti Moravy a Slezska), což mi jako program nakonec stačilo.

Doprava na Animefest byla taky celkem zábavná. Držel jsem se hesla, že když naplním auto, tak cesta vyjde na stejnou cenu, jako 15ti členná skupinka cestující vlakem. A navíc člověk může odjet kdykoliv a ne jen, když si ČD usmyslí :). Cestou jsme měli celkem štěstí na informace. Cestou do Brna jsme objeli jednu potenciálně problematickou nehodu přes několik okolních vesnic a cestou zpátky jsme si před Prahou švihli v podstatě to samé (tentokrát byl problém s dopravním omezením). Jako navigátoři fungovali Wolfii a Manta, kterým za donavigování do cíle děkuji. 

Hrátky s Debianem

Jako technik jednoho conu jsem každoročně postaven před problém, jak zajistit na X náhodných vypůjčených počítačích zajistit alespoň trochu jednotné softwarové prostředí. Když se tím člověk nezabývá, tak to dopadne blbě - třeba tak, že přijde přednášející s prezentací, kterou počítač neotevře. Já již několik let jako základ používám Linux. Jiné OS by mohly být zdrojem nějakého licenčního problému, což ve stavu, kdy za technickou stránku odpovídám, rozhodně nechci. Vzhledem k mé oblibě Debianu je jako základ použit právě on.

Před dvěma lety jsem připravil relativně jednoduchým hackem systém tak, že byl na USB disku společně s daty (nějaké to video, prezentace a hromada dalších pitomin) také image systému. Fungovalo to jednoduše - Debian má hodně univerzálně pojatý initrd, který se dá velice jednoduše přegenerovat. Jediná úprava oproti defaultnímu stavu tak byla úprava skriptu, který připojuje ROOT. Úprava vypadala asi takhle:

/scripts/local:

- mount ${roflag} -t ${FSTYPE} ${ROOTFLAGS} ${ROOT} ${rootmnt}

+ mkdir /sda
+ modprobe vfat
+ modprobe ext3
+ mount -t ${FSTYPE} ${ROOTFLAGS} ${ROOT} /sda
+ mount -t ext3 /sda/root.ext3 ${rootmnt} -o loop

Tohle byl relativně jednoduchý hack, který neřešil hromadu věcí. Především systém po pivot_rootu z initrd neviděl /sda a mám pocit, že ho pořádně neumountoval. To samé se dělo s loopbackem systému, takže měl systém tendenci se rozbíjet. Jinak to ale fungovalo celkem dobře. Hlavně byl debootstrap, úprava skriptu a nakopírování na disk otázka chvíle. Větší problémy nastávaly s přemlouváním grubu, aby se hodil na USB Storage (Obzvlášť když do toho všeho přišel grub2).

Letos jsem se ale rozhodl nedělat všechno na poslední chvíli a podíval jsem se tomu na zoubek trochu víc (měl jsem sice ještě další důvody, ale to nechme stranou). Jedna z věcí, co se mi nelíbila na předchozím řešení byl fakt, že obraz rootu byl relativně velký (root.ext3 měl velikost asi 1.6 GB a občas byl docela problém se do toho prostoru vůbec vejít (ono když potřebujete openoffice.org, tak vám místo velice rychle mizí před očima). Vzhledem ke koncepci systému (nainstalované aplikace zůstávají stejné a jediné, co se trochu mění jsou nastavení, případně nějaké ad-hoc instalované aplikace), jsem dospěl k názoru, že bude vhodnější použít styl známý z Live CD a podobných mini-distribucí - mít základní systém komprimovaný a přes něj mít overlay s nějakým malým ext3 obrazem.

Úvahu o tom, co chci dělat, jsem měl, tak jsem se pustil od práce. Pro začátek jsem debootstrapnul systém a začal řešit, jestli jsou všechny potřebné věci v běžném jádru. Bod 1, squashfs jako vhodný komprimovaný filesystém v aktuálním jádru je (sice nemá podporu pro lzma, ale jak jsem se později přesvědčil, ta s velikostí moc neudělá). Problém ovšem nastal s virtuálním systémem, který mi udělá overlay základu a datového bloku. Moje první představa byla podívat se po unionfs. Ten se využívá velice často a očekával jsem jeho přítomnost v jádru. Naštěstí jsem brzy přišel na alternativu. Debian má v základu podporu pro "Another Union FS" (AUFS), který je obdobou unionfs. Tím mi odpadla práce s rekompilací jádra (do čehož jsem se téměř pustil, než jsem AUFS našel).

Další věc byla úprava initrd, což bylo velice jednoduché - našel jsem správný  zdroj. Skript na téhle stránce mi přišel jako dobrý základ pro systém. Pak mne napadlo, že když je základní image menší jak pul giga, tak by možná bylo dobré jej natáhnout do paměti a nebýt závislý na externím disku (to se hodí třeba na pokladně, nebo na nějakém servisním počítače). Tak jsem skript upravil tak, aby se image nakopíroval do paměti a běželo se z ní.

Tohle řešení nádherně fungovalo. Jediná vada byla, že zkopírovat půl giga z Flashky do paměti chvíli trvá a chtělo by to progress bar. Tak jsem si progress bar napsal. Není dokonalý, ale svoji funkci plní dobře. Tady je jeho kód:

#!/bin/sh
# usage cp.sh from to
BLOCK=1048576
OUT="############################################################"
OUT1="                                                            "
LEN=`du -k $1 |cut -f 1`
CNT=`expr $LEN \* 1024 / $BLOCK `
echo Copying $1 to $2
#for i in `seq 0 $CNT`; do
i=0
while [[ "$i" -le $CNT ]]; do
        dd if=$1 of=$2 bs=$BLOCK count=1 skip=$i seek=$i >/dev/null 2>/dev/null
        WA=`expr $i \* 60 / $CNT`
        WB=`expr 60 - $WA`
        echo -en "\015 ["
        [[ "$WA" != "0" ]] && echo -en `echo "$OUT"|cut -c 1-$WA`
        [[ "$WB" != "0" ]] && echo -en "`echo "$OUT1"|cut -c 1-$WB`"
        echo -en "] $i/$CNT MB"
        i=`expr $i + 1`
done
echo

Kdyby měl někdo nějaký nápad, jak ho vylepšit, tak mi dejte vědět (tohle bych celkem rád dotáhl do konce).

Momentálně chci ještě několik věcí vyřešit, ale to už jsou naštěstí drobnosti. A možná, až bude systém otestován, tak ho i vystavím :).

Trocha historie - dxhttpd

Tak tohle byl můj první velký programátorský projekt - plán byl vytvořit malý webserver, který bude sloužit jako základ pro další projekty. Rozšířená funkcionalita měla být realizována pomocí přilinkovaných modulů. Nakonec se použití omezilo na maturitní práci, která byla jednou z motivací tohohle řešení.
Kód zde nechávám k dispozici jako ukázku toho jak webový server nepsat. V první řadě je pěkně blbý nápad využívat na síťovou komunikaci služeb fread a fwrite (unixové systémy mají krásné volání open, read a write, které nemají takovou režiji). Další věc, kterou je opravdu lepší nepoužívat je provoz ve více vláknech - syscally typu select a poll jsou v tomhle případě nádherně použitelné a mnohem efektivnější (tohle si mnohdy lidé neuvědomují ani u komerčních projektů, kde by se mohla ušetřit hromada problémů).
A nakonec samotný kód, doufám, že se budete bavit při jeho čtení (je to celkem sranda). Ve verzi 2 už to dokonce tolik nepadá. Verze 1 pak segfaultovala celkem běžně :)