Akicon 2010

Tak jako každý rok, tak i letos v Listopadu se konal Akicon. A tak jako loni jsem byl jedním z vrchních organizátorů. A stejně jako minulý rok jsem si celý víkend s Akiconem náramně užil. Ale pojďme popořadě. 

Týden před Aki

Přípravy na Aki začaly už někdy na jaře, ale teprve týden před akcí začal pořádný kolotoč. Jak si asi každý organizační tým po skončení nějakého conu říká, že příští rok už budou mít všechno připravené předem, tak se to jako na potvoru nikdy nestihne. Akicon tímhle samo sebou trpí také, a tak jsme ještě v pondělí neměli titulky na třetinu promítání... Ale naštěstí se všechny podařilo dotáhnout v čas do použitelného konce a promítat se mohlo.

Pátek

V pátek jsem ještě dodělával časování k titulkům Aerogradu. Popravdě nechápu, jak někdo mohl ty původní vydat - fixní délka titulku 2 vteřiny se sice vyrobí hezky, ale pokud se na takovou práci chcete podívat, tak přijdete o komfort. Nakonec jsem je dodělal v 11 hodin, dal si oběd a vydal se na Florenc vyzvednout Hintzua a jeho harém.

Během cesty k autobusovému nádraží jsem se utvrdil v ražení myšlenky, že na Florenc se autem prostě nejezdí. Všude samé kolony, popojíždění, naprosto nelogické přikázané směry a další omezení, které člověka dokáží vytočit k nepříčetnosti. Ale nakonec jsem dojel... jenom s půlhodinovým zpožděním oproti plánu. 

Pak následoval druhý oběd, tentokrát v Palladiu v nějaké z místních občerstvoven (její jméno si fakt nepamatuju). Jídlo bylo dobré, debata s Hintzuem také. A pak se pokračovalo dál...

Slíbil jsem BO, že jim dovezu nějaké mangy do jejich stánku. Popravdě čekal jsem nějakou větší krabici plnou mangy, která se do auta někam vejde. Nevím proč, ale ve výsledku jsem měl v autě alespoň čtvrt tuny mangy v kupě malých balíčků. Ale co, ještě bylo kam je dát. Pak jsem pokračoval směr Zahrada... A jako na potvoru opět všude uzavírky, dopravní omezení, kolony a čekání. Dorazil jsem o hodinu později, než jsem si myslel a o tak dvě hodiny později oproti plánu... 

Další výprava byla směr domov pro hromadu techniky, kterou bylo potřeba na  místo dovézt. Přijde mi, že letos jí bylo nějak přehnaně moc, ale i tak jsme všechno bez rozdílu využili. Cestou jsem ještě nabral Greka a jeho kumpanii a vydal se zpět. 

Pak následovalo zkoušení divadla, příprava techniky, stěhování stolů, židlí a dalších věcí a nakonec generálka Sedmi malých otaku. Generálka ukázala, že je potřeba optimalizovat přípravnou fázi (připravovat techniku půl hodiny prostě nejde, zvlášť když publikum očekává zábavu) a že to asi nebude takový fail, jak se očekávalo. 

Po zkoušce SMO už jen domů a spát... 

Sobota

V sobotu jsem ráno překontroloval všechny materiály určené k promítání a vydal se do Zahrady. Tam se ještě jednou zrychleně ověřilo SMO a vpustila se divá zvěř návštěvníci. Oproti očekávání jich dorazilo méně, než loni. Docela nás to všechny překvapilo (obzvlášť poté, co nám týden chodily dotazy, jestli ještě nejsou volné registrace). 

Z programu jsem zastihl jen kousky, ale alespoň stručně shrnu to, co jsem viděl:

Novinky v Anime byl dobrý nápad, poslední rok byl co se týče titulů i docela zajimavý, ale bylo vidět, že oba přednášející neměli dost času se secvičit a dát dohromady ucelenou prezentaci, které naprosto zásadně chyběly ukázky z alespoň některých videí (a že by se jich na youtube dalo najít hromada)

Střety s realitou nijak zvlášť nepřekvapily - Hintzu je kvalitní přednášející, perfekcionista a odvedl při přípravě pořádný kus práce. To, že mu jeho dálkový ovladač přestane fungovat jsem popravdě taky čekal (není nad pořádné řešení zahrnující klubko drátu a mechanicky odolná tlačítka). 

Nejtýranější monument se taktéž povedl. Obzvlášť velký ohlas byl na ukázku specifického prznění Tokijské věže z DMCčka. Mám pocit, že to v mnoha nezasažených zanechalo hluboké stopy. 

Sedm malých otaku se nakonec v celku zdařilo, až na výpravné selhání systému na začátku třetího kola (budu se muset podívat na záznam kolik času mi vlastně zabrala oprava ^^). Přijde mi docela škoda, že zájem o soutěž byl malý. Přecijen se lidé mohli něco nového dozvědět a mnohdy se i pobavit, i když za zábavou mnohdy  stála čistá náhoda.

Jinak jsem z programu v podstatě nic neviděl (a to ani trochu). Neustále bylo co dělat. 

Neděle

Noc proběhla relativně v poklidu (hlavně ta část, kterou jsem prospal). Ráno jsem se pak dozvěděl, že v polovině nočního programu byly naprosto otřesné fonty. Nikomu to ale podle všeho nevadilo, tak jsem je opravil alespoň pro reprízy přes den.

Ráno jsem si opět užil službu v režii velkého sálu a viděl tak přednášku Lusi a Vavči. 

Netradiční hrdinky byly výborné. I na výběru bych se s Lusi dokázal shodnout.

Novinky Asijské kinematografie v nasazené kvalitě pokračovaly až do konce Akiconu. Z téhle přednášky jsem si odnesl několik tipů na filmy, které určitě budu chtít vidět.

Musím říct, že se mi letošní ročník líbil. V podstatě jedinou vadou na kráse bylo páteční popojíždění autem, ale jinak v podstatě všechno fungovalo přesně tak, jak má (až jsem se několikrát divil).

Vlastně už teď můžu říct, že Akicon 2011 bude. Kde a kdy se ještě neví, ale rozhodnuto bude určitě ještě do konce roku...