Tak mi můžete říkat pane Inženýre

Konečně po nekonečných 5 letech jsem konečně dosáhl titulu a můžu se v klidu oprostit od studentského života a pustit se do tvorby něčeho užitečného. Čeho? To zatím nevím - takže pokud byste věděli o někom, kdo hledá programátora, nebo návrháře elektroniky, tak dejte vědět :) Myslím, že krátké shrnutí na konec neuškodí...

Počátky na FELu byly v celku pohoda - spousta informací jsem stejně znal ze střední a to, co ne se dalo naučit. Našly se i veselé chvilky - třeba to, když jsem si zapsal předmět, který jsem si vlastně zapsat nemohl. Komponenta studium je sice mocný nástroj, který si podle mnohých žije svým životem, ale nutné prerekvizity předmětů si prostě nekontroloval (teď už to prý umí, ale já to raději nezkoušel :)).

Pak u mne nastalo období sbírání znalostí - nabral jsem si spoustu předmětů, které vypadaly zajímavě a prostě je absolvoval. Úplně v klidu, i když z dnešního pohledu nevím, jak jsem to tempo mohl vůbec vydržet (pravdou je, že moje spotřeba Big Shocků v té době nebyla zrovna malá).

Pak nastal konec bakalářské etapy a vystřízlivění - po dvou rocích v celku zajímavého studování nebylo pořádně co se učit. Laboratorní úlohy byly téměř totožné s těmi, co už jsem dřív dělal a nových informací nebylo moc. Nakonec jsem se ale přesvědčil, že dodělat by se to mělo a stal se Bc.

V té době jsem zvažoval, jestli je vůbec další várka studia k užitku, nebo je to prostě jen zahození dalších let života. A abych řekl pravdu, spíše jsem se přikláněl k druhé variantě.

V tomhle místě přišla nabídka Výběrového studia, tedy studium s něčím navíc. A já si řekl, že to zkusím. A vyplatilo se to - úplně jinak, než jsem si myslel, ale vyplatilo.

První ročník studia byl naprosto super - bylo nás několik aktivnějších studentů a získávali za vyšší aktivitu širší znalosti a především v mnohem vyšším tempu (víte jaký je to pocit, když vás nezdržuje čekání na pomalejší kolegy?). Pak se naše skupinka rozdělila na obory a studium se zase vrátilo do nudné všední formy.

A teď to mám za sebou. Dal jsem si půl roku navíc, abych mohl dokončit stěžejní části diplomky - projektu, který jak jsem se dozvěděl měl rozsah zhruba tří (já si z toho ukrojil zhruba dvě a ty dodělal :)

A co jsem se za tu dobu naučil? Že nevyužít svůj potenciál je plýtvání a hlavně nuda - tohohle poznání si cením nejvíc.

PS: Nenapsal jsem právě nějak přehnaně moc textu? :)