Tak jsem si zkusil preview Windows 8

Dnes jsem měl trochu volného času a rozhodl se zkusit, jak to vypadá s novým systémem, který si pro nás Microsoft připravuje. A můj první dojem zní: "S tím se nedá pracovat."

Prvním krokem byla instalace - v první fázi se vás zeptá na kód z obligátního štítku, na oddíl kam chcete systém nainstalovat a pak už začne kopírovat data z instalačního DVD na disk. Tady jsem narazil na první drobný zádrhel. 

Ve stavu, kdy nabootujete instalační disk pomocí UEFI a máte na disku normální partition tabulku, tak máte smůlu a musíte disk nabootovat přes normální BIOS. Dokážu si sice představit důvody, které k tomu vedou, ale odbýt je stylem "Uživateli sereme na tebe." je trochu mimo.

Na druhý pokus se mi instalace podařila, ale podle mého názoru trvá strašlivě dlouho (uznávám, zkopírovat 3,3GB dat na disk prostě nějaký čas zabere a rozbalit je taky). Součástí instalace je i jakási aktualizace (asi z internetu, nebo možná taky prostě z instalačního media). Každopádně se nikde nedozvíte žádný odhad jak dlouho bude instalace ještě trvat (vidíte pouze progressbar přes celou obrazovku, který se po většinu času neuvěřitelně vleče).

První boot provede konfiguraci zařízení, kde pro změnu není progress bar, ale zobrazuje se počet procent. Pak se můžete zaregistrovat u windows live, nebo pokud nechcete (nebo nevěříte microsoftu) můžete vytvořit pouze lokální účet. 

A pak už máte připravený systém. Na hlavní změny se zaměřovat nebudu - když si přečtete jakoukoliv recenzi, tak se dozvíte co je jinak. Zaměřím se na věci, které mi přijdou na hlavu postavené:

• Pokud máte nainstalovanou starší verzi Windows, zůstane vám na výběr ve výběrové obrazovce. Obrazovka výběru OS se vám zobrazí asi 7 vteřin po ukončení BIOSu. Docela by mne zajímalo, co na tom zobrazení dvou jednoduchých ikonek a trochy textu tak dlouho trvá... 

•  Jestliže chcete používat starší windows, bude váš počítač po výběru restartován a starší systém naběhne. Opravdu rád bych věděl, proč to nejde přímo...
• I v roce 2012 vám produkty Microsoftu přepíšou zavaděč v MBR. Pokud máte nainstalovanou nějakou variantu Linuxu, tak prostě budete muset hledat instalační medium a návod, jak opravit zavaděč. V menu výběru Operačního systému svůj systém nenajdete. 
• Při počátečním nastavování účtu si můžete vybrat barvu pozadí. Máte na výběr z vyblité hnědé, vyblité modré, vyblité zelené a několika dalších vyblitých barev, které bych si jako barvu plochy nikdy nevybral. 
• Pokud nepoužijete účet Windows live, bude vám systém stejně pouštět hudbu a video v programech, které bez Live účtu prostě nefungují. A to i přesto, že je součástí instalace  normální Windows media player. Ten si prostě musíte vybrat pravým tlačítkem. 
• Pokud chcete počítač vypnout, musíte zmačknout trojkombinaci CTRL-ALT-DEL, která zobrazí obrazovku na kterou se tlačítko pro vypnutí přesunulo. V nabídce start ho nenajdete...
• Celkově mi přijde, že designeři při práci neměli vkus.

 Jsem zvědavý, jestli z toho Microsoft časem udělá něco použitelného, nebo to dopadne stejně jako Visty...

Šílenství jménem Raspberry PI

aneb téma, které na webu BBC v sledovanosti předčila informace iPadu 3 a na twitteru narozeniny nějakého Justina Biebera (i když tady narozdíl od iPadu nevím o koho jde...).

Raspberry PI je zařízení, které vyvíjí stejnojmenná Britská nadace. Jejím hlavním posláním je změnit formu, jakou se děti ve školách učí práci s výpočetní technikou (alespoň to o sobě tvrdí). Jako první bod roadmapy ke splnění cíle se rozhodli navrhnout a vyrobit počítač, který by vypadal úplně jinak, než běžná černá krabice, která se zapne a má na obrazovce modré e, které zapne internet.

 

Výsledkem je zařízení velikosti platební karty, které stojí v levnější variantě 25$ (bez daně). Dražší varianta (která obsahuje o 1 USB port víc a ethernet) stojí 35$ a vypadá naprosto super :)

Co se technických parametrů týče, nejedná se o systém kompatibilní s PC (proč taky), ale o více méně upravený smartphone (použitý chipset je podle výrobce určený především pro chytré telefony). Platforma je tedy ARM11 s 256MB paměti. Mohlo by se zdát, že paměti je málo, ale jak se říká - lepší, než drátem do oka. Systém se instaluje na SD kartu (která vzhledem k ceně není součástí dodání) a celé to žere pár wattů. 

Zajímavostí téhle věcičky je především graffické jádro - to má podle výrobce více výkonu, než Tegra 2. Na youtube můžete najít ukázku toho, že přehrát 1080p video (obligátní Big Buck Bunny FTW!) není žádný problém. Kom videa je někde i ukázka Quake 3 arena v 1080p, což není vůbec špatný výkon. 

Datum vydání bylo stanoveno na 29.2.2012 06:00 GMT. A v tu chvíli začalo davové šílenství, které podle mne předčí naprosto cokoliv. Představte si, že máte eshop. Pak si představte, že máte produkt, o který je fakt velký zájem (něco mezi 100 až 300 tis. zákazníků). A je veřejně známo, že produktu je k dispozici jen 10 tis. kusů. Je vám asi naprosto jasné, že to nemůže dopadnout dobře... a taky uplně nedopadlo :)

 Nadace velice dobře naznala, že tohle prostě nedá. A tak se rozhodla, že licencuje výrobu a prodej dvojici velkých prodejců elektroniky s pobočkami na celém světě. K tomu vyměnili redakční systém za jednoduchou webovou stránku, která měla zajistit, že se člověk nedočká hlášky "Nepodařilo se připojit k databázi" v důsledku přetížení. No, docela to i fungovalo...

A teď si vemte dva velké prodejce elektroniky. Většinou prodávají pro další články výroby, případně pro několik nadšenců, kteří nenakupují u lokálních distributorů. Z toho vám vyjde, že jestli na jejich weby zajdou v průběhu dne řádově desítky tisíc lidí. A teď si představte masu pár stovek tisíc lidí, kteří právě v jednu chvíli chtějí nakupovat na vašem eshopu. Myslím, že i běžnému laikovi je jasné, že to prostě nemá cenu ustát. A taky že ne. Oba obchody umřely během několika sekund...

Asi bych měl být trochu přesnější - neumřely, pouze v 95% případů prostě nenačetly nic, nebo zobrazily chybu. Díky tomu se mi podařilo objednat (sice to znamenalo hodinu klikat na refresh, ale podařilo se alespoň zajistit preorder z druhé várky). Koncová cena včetně dopravy a DPH skončila na 980Kč, což je velice hezké číslo.

A co vy? Už máte objednáno? :))

PS: Farnell, jeden z prodejců, naznal, že mít úvodní stránku jako statický obrázek je celkem dobrý nápad...

Tak mi můžete říkat pane Inženýre

Konečně po nekonečných 5 letech jsem konečně dosáhl titulu a můžu se v klidu oprostit od studentského života a pustit se do tvorby něčeho užitečného. Čeho? To zatím nevím - takže pokud byste věděli o někom, kdo hledá programátora, nebo návrháře elektroniky, tak dejte vědět :) Myslím, že krátké shrnutí na konec neuškodí...

Počátky na FELu byly v celku pohoda - spousta informací jsem stejně znal ze střední a to, co ne se dalo naučit. Našly se i veselé chvilky - třeba to, když jsem si zapsal předmět, který jsem si vlastně zapsat nemohl. Komponenta studium je sice mocný nástroj, který si podle mnohých žije svým životem, ale nutné prerekvizity předmětů si prostě nekontroloval (teď už to prý umí, ale já to raději nezkoušel :)).

Pak u mne nastalo období sbírání znalostí - nabral jsem si spoustu předmětů, které vypadaly zajímavě a prostě je absolvoval. Úplně v klidu, i když z dnešního pohledu nevím, jak jsem to tempo mohl vůbec vydržet (pravdou je, že moje spotřeba Big Shocků v té době nebyla zrovna malá).

Pak nastal konec bakalářské etapy a vystřízlivění - po dvou rocích v celku zajímavého studování nebylo pořádně co se učit. Laboratorní úlohy byly téměř totožné s těmi, co už jsem dřív dělal a nových informací nebylo moc. Nakonec jsem se ale přesvědčil, že dodělat by se to mělo a stal se Bc.

V té době jsem zvažoval, jestli je vůbec další várka studia k užitku, nebo je to prostě jen zahození dalších let života. A abych řekl pravdu, spíše jsem se přikláněl k druhé variantě.

V tomhle místě přišla nabídka Výběrového studia, tedy studium s něčím navíc. A já si řekl, že to zkusím. A vyplatilo se to - úplně jinak, než jsem si myslel, ale vyplatilo.

První ročník studia byl naprosto super - bylo nás několik aktivnějších studentů a získávali za vyšší aktivitu širší znalosti a především v mnohem vyšším tempu (víte jaký je to pocit, když vás nezdržuje čekání na pomalejší kolegy?). Pak se naše skupinka rozdělila na obory a studium se zase vrátilo do nudné všední formy.

A teď to mám za sebou. Dal jsem si půl roku navíc, abych mohl dokončit stěžejní části diplomky - projektu, který jak jsem se dozvěděl měl rozsah zhruba tří (já si z toho ukrojil zhruba dvě a ty dodělal :)

A co jsem se za tu dobu naučil? Že nevyužít svůj potenciál je plýtvání a hlavně nuda - tohohle poznání si cením nejvíc.

PS: Nenapsal jsem právě nějak přehnaně moc textu? :)

Přehrávač hudby deadbeef

Najít rozumný přehrávač hudby pro Linux byl podle mne téměř vždy celkem problém - xmms2 byl velice zdařilý klon winampu, ale prakticky neustále trpěl problémy s leakováním paměti. Dalším přehrávačem, co jsem zkoušel byl Audacious. Celkem důstojný nástupce xmms2, ale pro moje potřeby přehrávání hudby celkem přehnaně komplikovaný. Nedávno jsem se proto rozhodl projít web a zkusit se porozhlédnout po něčem novém. A našel jsem...

Přehrávač pojmenovaný správně programátorsky deadbeef mne zaujal svojí modulární filozofií a smysluplnými pluginy (podpora obsahuje spoustu formátu audia a základní DSP magii). Rozhodně doporučuji k vyzkoušení :-) .

Jediná věc, která mi u přehrávače chyběla byla podpora pro aktualizaci přehrávané hudby v IM klientu. A co se dá čekat od programátora? No prostě jsem si plugin aktualizující Tune v PSI napsal :-D. Můžete si ho stáhnout na adrese http://densuke.spjk.cz/users/devyx/deadbeef-plugin-psitune.tar.gz.
 

PS: Teď se zase snad dostanu k tomu sem psát častěji ^_~

Akicon 2010

Tak jako každý rok, tak i letos v Listopadu se konal Akicon. A tak jako loni jsem byl jedním z vrchních organizátorů. A stejně jako minulý rok jsem si celý víkend s Akiconem náramně užil. Ale pojďme popořadě. 

Týden před Aki

Přípravy na Aki začaly už někdy na jaře, ale teprve týden před akcí začal pořádný kolotoč. Jak si asi každý organizační tým po skončení nějakého conu říká, že příští rok už budou mít všechno připravené předem, tak se to jako na potvoru nikdy nestihne. Akicon tímhle samo sebou trpí také, a tak jsme ještě v pondělí neměli titulky na třetinu promítání... Ale naštěstí se všechny podařilo dotáhnout v čas do použitelného konce a promítat se mohlo.

Pátek

V pátek jsem ještě dodělával časování k titulkům Aerogradu. Popravdě nechápu, jak někdo mohl ty původní vydat - fixní délka titulku 2 vteřiny se sice vyrobí hezky, ale pokud se na takovou práci chcete podívat, tak přijdete o komfort. Nakonec jsem je dodělal v 11 hodin, dal si oběd a vydal se na Florenc vyzvednout Hintzua a jeho harém.

Během cesty k autobusovému nádraží jsem se utvrdil v ražení myšlenky, že na Florenc se autem prostě nejezdí. Všude samé kolony, popojíždění, naprosto nelogické přikázané směry a další omezení, které člověka dokáží vytočit k nepříčetnosti. Ale nakonec jsem dojel... jenom s půlhodinovým zpožděním oproti plánu. 

Pak následoval druhý oběd, tentokrát v Palladiu v nějaké z místních občerstvoven (její jméno si fakt nepamatuju). Jídlo bylo dobré, debata s Hintzuem také. A pak se pokračovalo dál...

Slíbil jsem BO, že jim dovezu nějaké mangy do jejich stánku. Popravdě čekal jsem nějakou větší krabici plnou mangy, která se do auta někam vejde. Nevím proč, ale ve výsledku jsem měl v autě alespoň čtvrt tuny mangy v kupě malých balíčků. Ale co, ještě bylo kam je dát. Pak jsem pokračoval směr Zahrada... A jako na potvoru opět všude uzavírky, dopravní omezení, kolony a čekání. Dorazil jsem o hodinu později, než jsem si myslel a o tak dvě hodiny později oproti plánu... 

Další výprava byla směr domov pro hromadu techniky, kterou bylo potřeba na  místo dovézt. Přijde mi, že letos jí bylo nějak přehnaně moc, ale i tak jsme všechno bez rozdílu využili. Cestou jsem ještě nabral Greka a jeho kumpanii a vydal se zpět. 

Pak následovalo zkoušení divadla, příprava techniky, stěhování stolů, židlí a dalších věcí a nakonec generálka Sedmi malých otaku. Generálka ukázala, že je potřeba optimalizovat přípravnou fázi (připravovat techniku půl hodiny prostě nejde, zvlášť když publikum očekává zábavu) a že to asi nebude takový fail, jak se očekávalo. 

Po zkoušce SMO už jen domů a spát... 

Sobota

V sobotu jsem ráno překontroloval všechny materiály určené k promítání a vydal se do Zahrady. Tam se ještě jednou zrychleně ověřilo SMO a vpustila se divá zvěř návštěvníci. Oproti očekávání jich dorazilo méně, než loni. Docela nás to všechny překvapilo (obzvlášť poté, co nám týden chodily dotazy, jestli ještě nejsou volné registrace). 

Z programu jsem zastihl jen kousky, ale alespoň stručně shrnu to, co jsem viděl:

Novinky v Anime byl dobrý nápad, poslední rok byl co se týče titulů i docela zajimavý, ale bylo vidět, že oba přednášející neměli dost času se secvičit a dát dohromady ucelenou prezentaci, které naprosto zásadně chyběly ukázky z alespoň některých videí (a že by se jich na youtube dalo najít hromada)

Střety s realitou nijak zvlášť nepřekvapily - Hintzu je kvalitní přednášející, perfekcionista a odvedl při přípravě pořádný kus práce. To, že mu jeho dálkový ovladač přestane fungovat jsem popravdě taky čekal (není nad pořádné řešení zahrnující klubko drátu a mechanicky odolná tlačítka). 

Nejtýranější monument se taktéž povedl. Obzvlášť velký ohlas byl na ukázku specifického prznění Tokijské věže z DMCčka. Mám pocit, že to v mnoha nezasažených zanechalo hluboké stopy. 

Sedm malých otaku se nakonec v celku zdařilo, až na výpravné selhání systému na začátku třetího kola (budu se muset podívat na záznam kolik času mi vlastně zabrala oprava ^^). Přijde mi docela škoda, že zájem o soutěž byl malý. Přecijen se lidé mohli něco nového dozvědět a mnohdy se i pobavit, i když za zábavou mnohdy  stála čistá náhoda.

Jinak jsem z programu v podstatě nic neviděl (a to ani trochu). Neustále bylo co dělat. 

Neděle

Noc proběhla relativně v poklidu (hlavně ta část, kterou jsem prospal). Ráno jsem se pak dozvěděl, že v polovině nočního programu byly naprosto otřesné fonty. Nikomu to ale podle všeho nevadilo, tak jsem je opravil alespoň pro reprízy přes den.

Ráno jsem si opět užil službu v režii velkého sálu a viděl tak přednášku Lusi a Vavči. 

Netradiční hrdinky byly výborné. I na výběru bych se s Lusi dokázal shodnout.

Novinky Asijské kinematografie v nasazené kvalitě pokračovaly až do konce Akiconu. Z téhle přednášky jsem si odnesl několik tipů na filmy, které určitě budu chtít vidět.

Musím říct, že se mi letošní ročník líbil. V podstatě jedinou vadou na kráse bylo páteční popojíždění autem, ale jinak v podstatě všechno fungovalo přesně tak, jak má (až jsem se několikrát divil).

Vlastně už teď můžu říct, že Akicon 2011 bude. Kde a kdy se ještě neví, ale rozhodnuto bude určitě ještě do konce roku...

Letní semestr na FELu

Studium pro mne bylo hlavním zdrojem zábavy po celý poslední měsíc. Prostě nastal konec semestru a potřeba řešit zápočty a zkoušky. Musím zkonstatovat, že tenhle semestr byl na závěr nějak moc hektický. Hromada prezentací všeho možného, nutné odevzdání zápisů z měření a občas nepříjemní cvičící byli strašlivými žrouty času. Zkouškové se naštěstí neslo v klidnějším duchu a tak jsem vše dostal do stavu Absolvováno. Některé předměty stojí za zmínku, tak se o nich trochu rozepíšu.

Jako volitelný předmět jsem si zvolil předmět se zajímavým názvem Signálové procesory v praxi. Učí ho Katedra kybernetiky a měření. Předmět je úplně nový (přípravky na kterých se ta praxe konala se do školy dostaly týden před začátkem semestru) a tak první běh trpěl některými dětskými nemocemi - především někdo inteligentní vymyslel, že je dobré tenhle předmět dát proti přednáškám z jiných předmětů, což vedlo k razantnímu úbytku přihlášených studentů (nakonec nás bylo pokud vím pět). Další drobný problém byly přípravy přednášek - přednášející byl opravdu o kapitolu před námi, nebo na stejné kapitole jako my. Tolik k problémům. Náplň předmětu byla v podstatě postavena na praktické realizaci algoritmů zpracování signálu na reálném signálovém procesoru Blackfin. Konečně jsem se tak na univerzitě dostal k nějaké praktické realizaci, která mi u většiny ostatních předmětů prostě chybí. Pokud máte chuť se tématem výkoných procesorů zabývat, zkuste si tenhle předmět zapsat, určitě neprohloupíte.

Oborové předměty se nesly v přátelském duchu, který je pro katedru Mikroelektroniky příznačný. Hodně mne překvapil pan Voves, který učí teorii kolem jevů v nanostrukturách a realizace těchto struktur. Jeho výklad byl naprosto vynikajicí (obzvlášť s přihlédnutím k faktu, že se jedná o ne zrovna záživnou problematiku). Návrh integrovaných struktur byl zaměřen především na problematiku návrhu OZ (taktéž plus - konečně nám někdo ukázal k čemu jsou nám naše znalosti dobré), ale i dalších elementárních bloků, které se v integorvaných obvodech používají. Mikrosystémy pro mne nebyly v podstatě ničím novým, neboť s mnoha principy a aplikacemi jsem se už setkal v dřívějších letech. Jejich cvičení přineslo jednu podstatnou změnu - konečně nám někdo ukázal jak pracovat s vědeckými články (a hlavně kde je získat).

Povinné Antény byly trochu problematické - přednášejícímu nebylo co vyčíst, ale cvičení byl někdy horror. Ono když dostanete nějakých 70 000 hodnot, které máte zpracovat, tak to jednak zabere celkem dost času a navíc vytištěný protokol z měření vypadá spíš jako menší kniha (podle mne by se mělo školství začít držet hesla šetřete naše lesy).

Poslední předmět, který jsem měl v rozpisu jsou Mikroprocesory a mikropočítače. Tenhle předmět byl nádhernou ukázkou epického selhání v přípravě, přednáškách i cvičení.

Navštěvování přednášek jsem vzdal hned na té první. Prezentace vyznačující se 12 a více řádky souvislého textu, dva přednášející, kteří se hádají o tom, jestli to, co napsali na tabuli je správně, naprosto nevýrazný hlasový projev. To je garance téměř nulového přínosu pro posluchače. Obsah přednášek by se dal shrnout dvěma slovy - zmatečný a místy zcela zbytečný. Opravdu je nutné v předmětu zabývajícím se především programováním pro jednočipy řešit otázku adresace procesorů řady x86 (v reálu, protektu i PAE), vysokorychlostní rozhranní typu Firewire, nebo PCI Express? Podle mne nikoliv.

Cvičení byla rozdělena na dvě půlky - jedna pracovala s procesory rodiny AVR a druhá 8051. Podle toho, co jsem slyšel byly všechny cvičení vedeny značně zmateně (pominu fakt, že učit 8051 je v dnešní době nesmysl). Zkouška se pak nesla ve stylu hodně důkladného ověření znalostí studentů (a jejich trpělivosti, neboť vyzkoušet prvních 5 trvalo asi 4 hodiny).

Doufám, že garanti tohoto předmětu budou reflektovat výsledky studentské ankety. Očekával bych, že v ní bude velké množství připomínek podobných těm mým.

Animefest

V poslední době jsem neměl moc času sem psát - škola a další problémy každodenního života mi ubraly tolik energie, že se mi psát nechtělo. Tak si to teď vynahradím ^_^.

Druhý květnový víkend se konal Animefest. Letos jsem stejně jako několik posledních let pomáhal jako promítač. Letos jsem si pracovně užil celkem dost zábavy a tak jsem neměl čas skoro na žádný program (a to jsem doufal, že si Letní válku vychutnám na plátně). Zato jsem si pokecal s otaku z vzdálených částí naší republiky (čti Moravy a Slezska), což mi jako program nakonec stačilo.

Doprava na Animefest byla taky celkem zábavná. Držel jsem se hesla, že když naplním auto, tak cesta vyjde na stejnou cenu, jako 15ti členná skupinka cestující vlakem. A navíc člověk může odjet kdykoliv a ne jen, když si ČD usmyslí :). Cestou jsme měli celkem štěstí na informace. Cestou do Brna jsme objeli jednu potenciálně problematickou nehodu přes několik okolních vesnic a cestou zpátky jsme si před Prahou švihli v podstatě to samé (tentokrát byl problém s dopravním omezením). Jako navigátoři fungovali Wolfii a Manta, kterým za donavigování do cíle děkuji.