pondělí 12. května 2014

Animefest 2014 aneb Vlad-con

Nastal čas to tu tady trochu oživit a začít zase psát (pokud mi to časové možnosti dovolí). Začněme zápisem toho, co jsem prožil o proběhlém víkendu. V Brně se opět konal Animefest - setkání šílenců a milovníků anime (a tam jsem prostě nemohl chybět).

Hned na začátek se musím přiznat, že jsem od letošního ročníku moc nečekal - minulý mi přišel hodně nezajímavý a plný technických problémů (které jako technicky zdatný jedinec vidím i tehdy, kdy je si je většina ani neuvědomí). Letos jsem díky tomu byl raději opatrný v očekávání a doufal, že pokud všechno selže, tak alespoň nějak fenomenálně. Ale to se nakonec nestalo.

Počátek registrací byl jako obvykle značně hektický a letos jsem neměl to štěstí, abych získal jednu z prvních 300 cenově zvýhodněných vstupenek. Nakonec jsem měl tu v pořadí 768. (což je celkem pěkné číslo) a v rámci objednávky si hned koupil i tričko. Letošní motiv mi přijde o hodně lepší, než ten loňský a k Anime mi sedí mnohem víc.


V rámci programu jsem se těšil především na hosty - Johnatan Clements byl příslibem britského humoru na přednášce o filmovém průmyslu, ale hlavně tu byl Vlad Pohnert. Člověk, který za svůj život nastříhal neuvěřitelné množství AMV a prakticky žádné z nich nejde označit za špatné. Pro ty, kdo neznají, tak tady je odkaz na jedno na youtube:



Tolik k mému očekávání před akcí. A teď už k samotnému víkendu.


Pátek začal už ráno, neboť plánovat všechno na poslední chvíli je přeci dobrý nápad. To navíc umocnilo to, že jsem se rozhodl vyrazit oproti předchozím plánům dřív ve snaze získat čas na případné problémy na našem největším českém tankodromu D1. Už za brzkého rána nás novináři informovali o havarovaném kamionu, který pro jistotu dálnici uzavřel na více než 5 hodin. Nu co, stejně jsme projet museli, a tak jsme se vydali na cestu.

Ta začala v celku dobře - na 41. kilometru jsme takticky sjeli, vymotali se na správnou okresku a následovali kolonu, která tu přirozeně vznikla. Když už jsme se blížili k nájezdu zpět na dálnici, najednou jsme se zastavili. Přešli jsme tedy na plán C a našli alternativní trasu na další nájezd. Ta byla v celku průjezdná, tedy až na jednu vesnici, kde se přímo před místní farou v úzké nepřehledné zatáčce potkaly dva nákladní vozy. Už už to vypadalo, že se nevyhnou, ale po chvilce se to oboum řidičům povedlo a my jsme mohli pokračovat v cestě dál. O kousek dál jsme prozměnu narazili na kamion v příkopu (tedy naštěstí jen v příkopu a ne v nedalekém rybníčku). Pikantní na těchto zážitcích bylo to, že se staly na objízdné trase silnice, kterou jsme objižděli problém, který byl na trase kterou jsme objižděli problém.

Jako třešnička na dortu pak bylo to, že nájezd na který jsme se dostali byl ve směru na Brno zavřený a jako objízdná trasa fungoval nájezd, na který jsme chtěli přijet původně (protože když je 500 metrů od zavřeného nájezdu servisní odbočku, kde by se alespoň osobní auta mohla otočit zpět do správného směru, tak ho přeci nepoužijete, ale necháte řidiče jet dalších 8km na jiný sjezd).

Nakonec nám cesta do Brna trvala něco okolo 3 a půl hodiny, ale dojeli jsme. Pak následoval check-in v hotelu, odložení bagáže a oběd. Už minulý rok se osvědčila restaurace Pivovarská, která je sice kousek od Výstaviště, ale vaří tam velice chutně. Následovalo vyplnění času přípravou našeho malého "překvapení" a cesta do fronty na vstup. Původní představa, že dorazíme zhruba hodinu po otevření a fronta bude alespoň o trochu menší se nesetkala s realitou. Abych řekl pravdu, tak takhle dlouhou frontu jsem ještě nikde nezažil. Naštěstí se překvapivě rychle rozhýbala a já tak tak stihnul první bod programu - promítání soutěžních AMV.

Letos jsem sice pro členství v porotě viděl všechna už před Festem, ale stejně jsem se na těch několik dobrých (slovy tři a půl) chtěl podívat na plátně. Hodina uběhla v celku rychle a já se pak vydal směrem k rotundě, kde jsem vynechal zahájení, obešel jsem si stánky a zkusil se podívat, kam se uklidila Artist Alley. Byl jsem celkem zvědavý, co můžou kreslíři přímo na akci nabídnout (a třeba si něco objednat). Tvůrce jsem našel ukryté v koutě naproti kavárně a popravdě řečeno se u většiny jejich styl nesetkal s mým vkusem, případně zájmem (jedna prodávající měla v nabídce ručně malované hrnečky, ale zrovna hrnečků mam doma dost). Nedaleká kavárna mne prozměnu v pátek večer nepřivítala místem, neboť měla totálně plno.

Moje další kroky tak vedly do venkovního stanu s pivem a párky. Po rychlé večeři jsem se pak vydal na přednášku o severoamerických conech, potažmo fandomu. Pokud se někdy objeví záznam, tak si ho určitě pusťte. Přednášejícím byl sám Vlad Pohnert, který je sám jedním ze členů vedení jednoho z Kanadských conů a navíc se podílí na spoustě dalších jako autor programu do AMV místností. Jeho hlavní vzkaz by se dal shrnout do jedné věty:"Sice obdivuju vaše organizátory, že si poradí s několika tisíci návštěvníky, ale u nás si musíme poradit s minimálně desetitisíci." Když pak navíc zazněly věty typu: "Tak tady vidíte místnost, která je zhruba stejně velká jako všechny programové tady. My ji používáme jako prostor, kde se tvoří fronty.", nebo "Když už na jednom ročníku fronta obkroužila celé kongresové centrum, napadlo pořadatele udělat předprodej, aby se vyhli frontě u vstupu. A tak se stála obdobná fronta na předprodej.", tak si člověk najednou připadal jako chudý příbuzný.

Po přednášce nastal čas na takové malé překvapení pro samotného Vlada - společně s několika jeho dalšími fanoušky jsme si připravili kolekci jeho výtvorů a nechali si ji od něj podepsat. Podle první reakce byl značně překvapen (což mne i naši skupinu vyvolených rozhodně těší). Mimochodem obal nám navrhoval Wolffi a myslím, že se hodně povedl:


A tím pro mne pátek končil - v sobotu jsem toho chtěl stihnout celkem hodně a nechtělo se mi být  celý den v zombie stavu.

V sobotu jsem měl v plánu přednášku od Angie o moderních strašidlech. Pro jistotu jsem se do sálu vydal už na tu předchozí, aby na mne vyzbylo místo (což byl podle všeho velice dobrý nápad). A popravdě Kalisto nezklamala. Čekal jsem výčtovou přednášku s komentářem a přesně to jsem také dostal (plus tradiční slintání a vzdechy, které k lehce yaoi přednášce tak nějak patří).

U Angie jsem se nedíval na anotaci - je to osvědčená kvalita, která prostě nikdy nezklame. A to ani teď - přednáška o moderních městských legendách a stvůrách, které vás mohou zabít byla velice poučná (a v podstatě z ní vyplývá, že v Japonsku na vás může nejvíc děsu vybafnout ze záchodové mísy).

Poté následoval přesun do sálu Morava, kde jsem se štěstím chytnul místo ještě, když se pouštělo dovnitř a mohl si tak poslechnout přednášku od Lusi. Čerství zážtky z cestování po japonsku jsou vždy zajímavé - pokaždé se totiž najde něco, co vás překvapí (třeba to, že Pon pon pon a její autorka nefrčí jenom na internetech, ale i mezi obyčejnými japonci).



Pak opět Vlad - tentokrát zábavný formát, který byl v Evropě poprvé - AMV Mortal kombat. Pravidla byla jednoduchá - sál vybere téma a dvojici čísel. Ty reprezentují dvojici AMV, které se pustí a diváci rozhodnou, které z nich je lepší. Jednoduché a prosté. A i když ze začátku byla vidět neochota sálu aktivně se zapojit, tak se nakonec celá šou rozjela a já se celou tu dobu výborně bavil (ať už samotnými videi, nebo glosami uvaděče - vždyť nikdo nechce dramatické AMV plné dlouhých srdceryvných scén :)

Následně jsem si dal pauzu, oběd v pivo-párkovém stanu, zašel si popovídat s Eldou do Artist Alley, pořídil si plakát a zabil několik hodin času. Následovala další dvojice přednášek - Grek a Mr. Clements. Grek jako vždy odvedl skvělý výkon (i když byl nakonec nucen částečně korigovat čas o který přetáhly cosplay soutěže). U zahraničního hosta mne naopak překvapilo médium, ze kterého promítal ukázky. Nevím, jestli je to tím, že jsou naše cony hodně high-tech, nebo něčím jiným, ale použít jako zdroj "staré dobré VHS kazety" je v dnešní době internetu a streamování docela netradiční cesta. Samotná přednáška byla navíc plná klasického britského humoru a popravdě jsem byl rád, že jsem nebyl tím, kdo byl vybrán jako ukázka pasáka a dealera drog v jednom.

Jako večerní zábavu jsem zvolil sraz AMV autorů, který byl spojen s večeří (a to kde jinde, než v Pivovarské). Večer uběhl velice rychle a já se dozvěděl spoustu drbů na světově známé autory AMV, případně pořadatele amerických conů (protože Vlad byl s námi a jeho schopnost mluvit velice často zastiňovala i Greka).

V neděli jsem měl v programu vyhlédnuté jen vyhlášení soutěží (aneb chci vědět kdo nakonec vyhrál plyšového totora) a zakončení. Tady mne docela překvapilo kolik se na Festu uskutečnilo soutěží - možná by nebylo od věci jejich počet buď omezit, nebo rozdělit vyhlášení na více než jedno. Když už se vyhlašovala pátá soutěž v řadě, tak mne to už vůbec nebavilo. Zakončení se pak vlivem dlouhého vyhlášení omezilo jen na cca 15 dotazů a bylo takové trochu ve spěchu, což byla možná škoda.

A pak už následovala jen cesta zpět do Prahy - tentokrát bez příhod a převrácených kamionu, a moje vlastní postel.

4 komentáře:

  1. Skvělý report! Mně bohužel Vlad i letos nějak unikl, příště vás budu asi víc poslouchat a vykašlu se na yaoistky a další kekele :D

    OdpovědětVymazat
  2. Tak já tě i celkem chápu - přecijenom yaoi přednášky slibují obrázky hezkých chlapů, což my tak uplně nejsme :)

    OdpovědětVymazat
  3. Výborný report! Jinak dárek pro Vlada byl geniální :-D

    OdpovědětVymazat
  4. Moc pěkný report. Aspoň už vím, proč jsme se vůbec nepotkali :))

    Ad D1: vyjeli jsme až kolem druhé, ale problémy jsme měli podobné. Taky jsme nakonec rezignovali a na kus cesty jsme sjeli. S inteligentním návratem na D1 jsme se setkali taky, naštěstí jsme to stihli ještě včas otočit, vrátit se na okresky a pokračovat až k nějakému rozumnějšímu nájezdu.

    Ad vyhlašování soutěží: ať je sebekratší, vždycky se na ní budou bavit jen ti, co se daných soutěží účastnili :) Případně jejich kamarádi. Vyhlašování na Akiconu je taky většinu času nudné.

    OdpovědětVymazat