Akicon 2012 z pohledu přípravy, část první

Rok se s rokem sešel a já se opět vrhnul do víru příprav Akiconu. Letošní ročník se nebojím označit za hodně velký krok kupředu - přidali jsme k akci další večer a noc, naplánovali technologii pro komunikaci a HD přenos z velkého sálu. A skoro všechno se zrealizovalo…

Svůj soupis ale začnu tak nějak od prostředku - konkrétně od soboty týden před Akiconem, neboli T -6 dní.

Sobota

Delší čas a šílenější technická realizace si vyžádaly potřebu všechno dopředu otestovat. Využili jsme proto pohostinnosti Greka a provedli v jeho bytě velkou generálku celého, v tu dobu hotového, systému. A všechno kupodivu fungovalo.

V rámci zkoušení jsme dospěli k názoru, že je potřeba nakoupit prodlužovačky. Nakoupili jsme jich asi 7, čímž jsme pokryli potřeby experimentu (na akci jsme pak dokupovali ještě tři další - mnoho elektroniky potřebuje mnoho zásuvek…).

Zároveň jsme přivezli spoustu věcí a využili prostory jako mezisklad. To se především v pátek při realizaci logistického šílenství přepravy věcí zužitkovalo. Další výborná věc byla dodávka, kterou nám zapůjčila iNFINITE Production.

Neděle

Další den se nesl ve znamení dalších příprav - tentokrát jsem se vrhnul na tisk Playbišíků a Mangazínů. K tomu jsem začal připravovat disky, ze kterých se spouštěl promítací systém.

Den uplynul tak nějak strašně rychle (no, tisknout oboustranně 700 A4 i při kvalitní tiskárně nějaký čas zabere - především krmit tiskárnu neustále novým papírem…)

Pondělí

Pondělí se neslo ve znamení nákupů a obíhání. Nabrat tiskoviny, tonery do tiskárny a další techniku. A pokračovat v tisku a přípravě disků (jsem docela rád, že jsem nakonec uvolnil i ten 500GB disk, který je momentálně skoro úplně plný záznamů přednášek a dalšího programu).

Úterý

Úterý se neslo ve znamení tisku a ohýbání (nikoliv bišinek, ale listů papíru tak, aby vznikly ucelené vydání Playbišíka a Mangazínu). Pak se večer v Čajovně připravovaly vstupenky - letos dokonce s bezpečnostními prvky.

Středa

Další den se opět tisklo (Překvapuje vás to ještě? Ve výsledku se vyplýtvalo cca 4000 stran A4 a dva a půl toneru.). Pokračovaly přípravy telefonní sítě (kdy asi 20 vteřin poté, co jsme přesměrovali telefon na nové číslo, zavolal redaktor z Českého rozhlasu, který s námi chtěl udělat rozhovor - no, měl opravdu štěstí. :) A začala stavba přídavného věšáku (dospěli jsme k závěru, že kapacita šatny v KC Zahrada bude nedostatečná, tak jsme si postavili dalších 80 poutek na úžasně punkové konstrukci. :)

Čtvrtek

Ve čtvrtek se dokončovalo - věšák, sestříhat ukázky na Animestop, vyzískat z grafika program a vytisknout ho. Tisklo se od čtyř odpoledne asi do deseti večer a stejně se stihlo vytisknout jen 500 programů. Zároveň se dovezli poslední zbytky techniky a materiálu do skladu (a stejně se nakonec na spoustu věcí zapomnělo…).

Pátek

Pátek začal odvozem věcí ze skladu do KC Zahrada a stavbou stanovišť (což probíhalo relativně hladce). V době, kdy druhá část přípravného týmu v rychlosti zvládla rozhovor v Českém rozhlase, se dotiskly zbylé programy. Následovalo další ohýbání a stěhování stolů a židlí tak, aby bylo na čem sedět. Udělala se generálka představení Modrého ptáka a zjistilo se, že některé věci ještě dopadnou špatně. A nakonec se stejně všechno nestihlo...

Ale o tom, co všechno se nestihlo a co nefungovalo na samotné akci, se dočtete až v dalším příspěvku.

Jak jsem upgradoval svůj domácí router

Člověk bývá dost často spokojený, dokud se něco nezmění. Mne k výměně routeru donutila změna internetového tarifu a ten předchozí prostě těch 60MBit/s nezvládal. Tak jsem začal hledat...

Historie zařízení, která mi routují internet je u mne již celkem dlouhá. Začal jsem s v té době oblíbeným pentiem 120 s pasivním chladičem a dvojicí 3c509. To nádherně fungovalo, měl jsem nainstalovaný debian, webový server, ssh, bittorent a těch 20GB disku stačilo na ledacos. Tohle řešení bylo co se spotřeby týče značně problematické (ve srovnání s dnešními desktopy sice málo, ale i tak je 30W docela dost...)

Pak jsem se vrhnul na využívání trochu lepších domácích routerů. První, co jsem pořídil byl Asus WL500g. Ve své době jediný router, který měl USB port a dal se celkem dobře ohnout k nestandardním věcem.  Výsledkem byla změna na zařízení s trochu menším výkonem, trochu méně paměti, stejným diskem (s pomocí USB redukce) a o dost menší spotřebou (tak asi 15W včetně 3,5 palcoveho disku). 

Asus WL500g, ve své době nejlepší SOHO router s USB portem

Poté následovala generační obměna, WL500g jsem nahradil za WL500gp a velký žravý disk nahradil menší 2,5 palcový s menší spotřebou (a větší kapacitou). Opět jsem měl všechno, co jsem potřeboval. Postupem času jsem na něj začal klást trochu jiné nároky - změnil jsem poskytovatele, vyměnil tunel brokera pro IPv6 a začal ho používat jako telefonní ústřednu (to je tak, když chcete mít telefon připojený jako vnitřní linku  na asi 3 ústředny a k tomu mít více telefonních čísel u různých operátorů).

Asus WL-500gP, nová generace, nové úkoly. 

To už jsem přešel ze systému speciálně upraveného pro tyhle dva routery na trochu univerzálnější OPENWRT. To postupně přidávalo další a další featury a podporovalo čím dál širší množství zařízení. 

Když jsem se teď rozhodoval, jaký nový router bude splňovat moje požadavky a který koupit, vyrazil jsem hned na stránky openwrt a vybral si jeden z podporovaných (kupodivu jich je opravdu hodně). Nakonec jsem vybral TP-Link WR-2543ND. 

TP-Link WR-2543ND - 5 gigabitových portů,  prý až 450Mbit po wifi - co víc si přát?

Po počátečním otestování s originálním firmwarem jsem nahrál neoficiální firmware a začal ho upravovat pro mé potřeby. Rozjetí sítě a wifi bylo celkem triviální (až na to, že mi hned po flashování nechtěl chvíli nabootovat, ale to se nějak vyřešilo). Nastavení IPv6 bylo také jednoduché - v rámci lenosti jsem si na to nainstaloval i webové rozhraní (a doporučení, pokud se tím budete někdy v budoucnu zaobírat - i když by to asi nemělo být potřeba, tak samotný router musí mít na vnitřním rozhraní v6 adresu z rozsahu sítě, jinak to nefunguje).
Zábava nastala s nastavováním ústředny - nová verze openwrt má novou verzi asterisku a ta mi nechtěla sežrat předchozí konfiguraci (a pro jistotu mi ani nechtěla říct co se jí nelíbí). No, po 3 hodinách laborování jsem nějak zprovoznil i to a mohl začít telefonovat (juchů ^^). A jako taková tečka za tím vším mi zbývalo nainstalovat disk a nechat ho sdílet do sítě. 

jsem zvědavý, jestli budu časem vymyslím ještě další využití (teď nic dalšího nepotřebuju). A co vy, co všechno dělá váš domácí router a jak vůbec vypadá? Docela by mne to zajímalo :)

Nevíte, kdo mi neustále krade čas?

Případně by se mi hodil stroj času a možnost si nějaký ten čas někde zase nabrat.

Mám pocit, že věcí, které chci dodělat (samo sebou nejlépe hned) je prostě nějak moc. Je pravda, že občas tak nějak ze vzduchu vzniknou věci nové - třeba když mi dnes z auta odpadl kus pružiny. Docela by mne zajímalo, jak se může kus oceli o průměru 1cm prostě zlomit, ale rozhodně to znamená, že budu muset auto nechat opravit (no, snad to bude rychlé, budu ho potřebovat).

Další úžasná myšlenka je z minulého týdne - začít na Facebooku trochu propagovat Akicon. Myšlenka týdne správně WTF otázek na všechny fanoušky je zdá se celkem úspěšná (docela to na stránce začalo žít), ale mírně mne naštvaly téměř nulové na inspektora Zenigatu (i když je asi pravda, že těm děvčatům mezi 13 a 18 lety, kterých je mezi fanoušky nejvíc to jméno nic neříká...).

Pak v úterý vznikl ještě jeden plán. Ten ale zatím čeká na realizaci, tak se o něm moc  zmiňovat nebudu :)

K tomu, abych si pohrál s SPI portem Raspberry PI, nebo prozkoumal nějakou knihovnu pro IP telefonii jsem se jako obvykle nedostal (rodinné povinnosti jsou zdlouhavé zlo).

Alespoň v hardwarovém projektu jsem se posunul - sice trochu jinam, než bych chtěl, ale posunul. To neustálé padání programu na kreslení plošného spoje mne donutilo koupit novou grafárnu. Jsem zvědavý, jestli bude mít nejlevnější Nvidia lepší ovladače, než onboard Intel.

A teď si jdu odškrtnout položku "napsat zase něco na blog"...

Postřehy dnešního dne...

Dnes jsem se celý den snažil zprovoznit několik věcí, což se částečně povedlo. Při tom jsem přišel na nějaké zajímavosti:

• Pokud si pořídíte JTAG, který je "kompatibilní" s většinou podporovaných v tuně softwaru, tak to taky může znamenat veškerý software, krom toho, který používáte...
• Zdá se, že jsem zlikvidoval jeden GPIO pin na Raspberry Pi. I bez něj jsem ale zprovoznil komunikaci s RF modulem (zítra se pokusím zprovoznit komunikaci mezi dvěma moduly a udělám snad i nějaké testování dosahu).
• Odpoledne jsem čistě náhodou zapnul televizi a od pana Cibulky se dozvěděl, že naši politici jsou pod vlivem KGB a dalších organizací a jako tradičně odrecitoval 2x program své strany. Je zajímavé, že v debatě nejrozumněji vyzníval předseda DSSS.
• Paramedic mise v GTA: Vice city je pěkně náročná - obzvlášť, když vám pacienti, které máte zachránit tak vehementně skáčou pod kola...
• Opět jsem zkonstatoval, že mám malý stůl. 

 A nakonec něco málo hudby, co jsem dnes přes den poslouchal:

A nakonec se mi povedlo při psaní tohohle příspěvku usnout :)

Raspberry PI, den druhý

Dnes jsem si vyzkoušel další rozhraní - konkrétně programovatelné výstup (GPIO). Moje snaha o zprovoznění displeje z Nokie 6100 se nesetkala s úspěchem (což přisuzuju spíš vlastnostem těch čínských displejů, které bůh ví jestli fungují). Při testování jsem použil právě GPIO na Raspberry PI, které se ovládají programově velice jednoduše - v podstatě stejně, jako na jednočipu. Akorát v případě R-PI člověk může na stejném zařízení pustit emacs a programovat rovnou na něm :)

Dnes jsem také narazil na jednu chybu při přehrávání hudby (ale na to, že je ovladač pro zvuk v alfaverzi funguje velice dobře. Je celkem zajímavé, že blbne jedině mplayer - skoro mám takový pocit, že jeho autoři použili nějaký ultimativní hack.

Jinak pro dnešek ještě jeden tip pro nadšence do elektroniky - narazil jsem na celkem pěkný e-shop, kde se dá koupit osciloskop Rigol DS1052E za velice pěknou cenu (tak odhadem levněji, než kdyby člověk objednal na Dealextreme, zaplatil CLO, DPH a podobné blbosti - a navíc dorazí dřív).

Takže odkaz:
http://www.batronix.com/shop/oscilloscopes/Rigol-DS1052E.html

Raspberry PI konečně dorazilo

Myslím, že nadpis je velice výstižný. Jen doplním, že původní plán "Jeden kus na osobu" tak nějak nefungoval (prostě jsem si objednal od dvou distributorů a mám dvě PI :D ).

Pokusím se shrnout moje první pocity - bude to spíš soupis zajímavostí, které jsem zatím zjistil:

• Start je překvapivě rychlý. Pod startem si představuji login v textové konzoli. Docela mne překvapuje, že ještě nikoho nenapadlo spustit rovnou grafické rozhraní bez přihlášení (což jsou asi tak 3 řádky ve dvou konfigurácích)
• Grafické rozhraní je hodně pomalé. Předpokládám, že je to přístupem. Mám takový pocit, že Xorg-fbdev nepoužívá v podstatě žádnou akceleraci a pracuje s obrazovkou jako se spoustou obrazových bodů v paměti. A těch v případě 1080p obrazu není vůbec málo (obzvlášť pokud máte plynule překreslovat okno, které zabírá třeba polovinu obrazovky při jeho přesouvání).  
• Zvuk funguje. Původně měl být zvuk podporován pomocí knihovny pro komunikaci s grafickým jádrem (které posílá zvuk dál po HDMI a vytváří audio výstup). Pokud bych měl hodnotit analogový výstup, tak není zas tak špatný, jak se tvrdilo (je pravda, že regulaci hlasitosti prostě k dispozici nemáte, ale to by se asi dalo řešit). Výstup přes HDMI funguje také.
• Co se USB týče, není úplně odladěné - v případě, že člověk na sběrnici připojí neco náročnějšího (usb zvukovku), tak procesor v podstatě přestane stíhat obsluhovat všechny ostatní zařízení. Skoro mám ale pocit, že už se našel někdo kdo je ve zdrojácích opravi, takže se to snad brzy zlepší. 
• Mplayer se nějak nemá rád se zvukem. Typicky tak do 10s vytuhne. Ostatní přehrávače s tím problém nemají, takže to bude asi nějaká drobnost, co se brzy vyřeší. 
• Zkusil jsem nainstalovat několik her a doufám, že je nezačnu hrát. Funguje openTTD (spouštěl jsem v konzoli, kde je potřeba přepnout režim z palety na 32 bitový režim, jinak má všechno správně psychadelické barvičky), prboom (klon dooma) a pydance (taková trochu horší stepmania). Všechny tři jsou hratelné, i když nepoužívají HW akceleraci. Pak jsem ještě zkusil performous (alternativu k singstaru), který ale bez správných knihoven na OpenGL prostě nefunguje. Každopádně až se doladí další hry, tak to bude hodně zajímavá hračka.
• Vyzkoušel jsem si OpenELEC - distribuci určenou pro multimediální centra. Funguje celkem dobře, jen jsem měl při experimentování problémy s vypadávající CD mechanikou (odhaduju, že jsem přetížil 5V napájení). Přehrávání DVD zatím nefunguje (součástí dodávky není licence na dekódování MPEG2), ale to se snad nějak do budoucna změní. Zkusil jsem 720p H264 film, který se přehrál bez problémů (včetně českých titulků, které jsou renderované fakt luxusně). 
• Procesor skoro vůbec nehřeje. Významně teplejší je při provozu USB Hub/Síťovka.

Zítra si chci zkusit pohrát s GPIO piny. Konkrétně připojit k tomu displej z mobilu a rádiový modul. Uvidíme jestli se to podaří, nebo se z něčeho začne linout kouř :)

Tak jsem si zkusil preview Windows 8

Dnes jsem měl trochu volného času a rozhodl se zkusit, jak to vypadá s novým systémem, který si pro nás Microsoft připravuje. A můj první dojem zní: "S tím se nedá pracovat."

Prvním krokem byla instalace - v první fázi se vás zeptá na kód z obligátního štítku, na oddíl kam chcete systém nainstalovat a pak už začne kopírovat data z instalačního DVD na disk. Tady jsem narazil na první drobný zádrhel. 

Ve stavu, kdy nabootujete instalační disk pomocí UEFI a máte na disku normální partition tabulku, tak máte smůlu a musíte disk nabootovat přes normální BIOS. Dokážu si sice představit důvody, které k tomu vedou, ale odbýt je stylem "Uživateli sereme na tebe." je trochu mimo.

Na druhý pokus se mi instalace podařila, ale podle mého názoru trvá strašlivě dlouho (uznávám, zkopírovat 3,3GB dat na disk prostě nějaký čas zabere a rozbalit je taky). Součástí instalace je i jakási aktualizace (asi z internetu, nebo možná taky prostě z instalačního media). Každopádně se nikde nedozvíte žádný odhad jak dlouho bude instalace ještě trvat (vidíte pouze progressbar přes celou obrazovku, který se po většinu času neuvěřitelně vleče).

První boot provede konfiguraci zařízení, kde pro změnu není progress bar, ale zobrazuje se počet procent. Pak se můžete zaregistrovat u windows live, nebo pokud nechcete (nebo nevěříte microsoftu) můžete vytvořit pouze lokální účet. 

A pak už máte připravený systém. Na hlavní změny se zaměřovat nebudu - když si přečtete jakoukoliv recenzi, tak se dozvíte co je jinak. Zaměřím se na věci, které mi přijdou na hlavu postavené:

• Pokud máte nainstalovanou starší verzi Windows, zůstane vám na výběr ve výběrové obrazovce. Obrazovka výběru OS se vám zobrazí asi 7 vteřin po ukončení BIOSu. Docela by mne zajímalo, co na tom zobrazení dvou jednoduchých ikonek a trochy textu tak dlouho trvá... 

•  Jestliže chcete používat starší windows, bude váš počítač po výběru restartován a starší systém naběhne. Opravdu rád bych věděl, proč to nejde přímo...
• I v roce 2012 vám produkty Microsoftu přepíšou zavaděč v MBR. Pokud máte nainstalovanou nějakou variantu Linuxu, tak prostě budete muset hledat instalační medium a návod, jak opravit zavaděč. V menu výběru Operačního systému svůj systém nenajdete. 
• Při počátečním nastavování účtu si můžete vybrat barvu pozadí. Máte na výběr z vyblité hnědé, vyblité modré, vyblité zelené a několika dalších vyblitých barev, které bych si jako barvu plochy nikdy nevybral. 
• Pokud nepoužijete účet Windows live, bude vám systém stejně pouštět hudbu a video v programech, které bez Live účtu prostě nefungují. A to i přesto, že je součástí instalace  normální Windows media player. Ten si prostě musíte vybrat pravým tlačítkem. 
• Pokud chcete počítač vypnout, musíte zmačknout trojkombinaci CTRL-ALT-DEL, která zobrazí obrazovku na kterou se tlačítko pro vypnutí přesunulo. V nabídce start ho nenajdete...
• Celkově mi přijde, že designeři při práci neměli vkus.

 Jsem zvědavý, jestli z toho Microsoft časem udělá něco použitelného, nebo to dopadne stejně jako Visty...

Šílenství jménem Raspberry PI

aneb téma, které na webu BBC v sledovanosti předčila informace iPadu 3 a na twitteru narozeniny nějakého Justina Biebera (i když tady narozdíl od iPadu nevím o koho jde...).

Raspberry PI je zařízení, které vyvíjí stejnojmenná Britská nadace. Jejím hlavním posláním je změnit formu, jakou se děti ve školách učí práci s výpočetní technikou (alespoň to o sobě tvrdí). Jako první bod roadmapy ke splnění cíle se rozhodli navrhnout a vyrobit počítač, který by vypadal úplně jinak, než běžná černá krabice, která se zapne a má na obrazovce modré e, které zapne internet.

 

Výsledkem je zařízení velikosti platební karty, které stojí v levnější variantě 25$ (bez daně). Dražší varianta (která obsahuje o 1 USB port víc a ethernet) stojí 35$ a vypadá naprosto super :)

Co se technických parametrů týče, nejedná se o systém kompatibilní s PC (proč taky), ale o více méně upravený smartphone (použitý chipset je podle výrobce určený především pro chytré telefony). Platforma je tedy ARM11 s 256MB paměti. Mohlo by se zdát, že paměti je málo, ale jak se říká - lepší, než drátem do oka. Systém se instaluje na SD kartu (která vzhledem k ceně není součástí dodání) a celé to žere pár wattů. 

Zajímavostí téhle věcičky je především graffické jádro - to má podle výrobce více výkonu, než Tegra 2. Na youtube můžete najít ukázku toho, že přehrát 1080p video (obligátní Big Buck Bunny FTW!) není žádný problém. Kom videa je někde i ukázka Quake 3 arena v 1080p, což není vůbec špatný výkon. 

Datum vydání bylo stanoveno na 29.2.2012 06:00 GMT. A v tu chvíli začalo davové šílenství, které podle mne předčí naprosto cokoliv. Představte si, že máte eshop. Pak si představte, že máte produkt, o který je fakt velký zájem (něco mezi 100 až 300 tis. zákazníků). A je veřejně známo, že produktu je k dispozici jen 10 tis. kusů. Je vám asi naprosto jasné, že to nemůže dopadnout dobře... a taky uplně nedopadlo :)

 Nadace velice dobře naznala, že tohle prostě nedá. A tak se rozhodla, že licencuje výrobu a prodej dvojici velkých prodejců elektroniky s pobočkami na celém světě. K tomu vyměnili redakční systém za jednoduchou webovou stránku, která měla zajistit, že se člověk nedočká hlášky "Nepodařilo se připojit k databázi" v důsledku přetížení. No, docela to i fungovalo...

A teď si vemte dva velké prodejce elektroniky. Většinou prodávají pro další články výroby, případně pro několik nadšenců, kteří nenakupují u lokálních distributorů. Z toho vám vyjde, že jestli na jejich weby zajdou v průběhu dne řádově desítky tisíc lidí. A teď si představte masu pár stovek tisíc lidí, kteří právě v jednu chvíli chtějí nakupovat na vašem eshopu. Myslím, že i běžnému laikovi je jasné, že to prostě nemá cenu ustát. A taky že ne. Oba obchody umřely během několika sekund...

Asi bych měl být trochu přesnější - neumřely, pouze v 95% případů prostě nenačetly nic, nebo zobrazily chybu. Díky tomu se mi podařilo objednat (sice to znamenalo hodinu klikat na refresh, ale podařilo se alespoň zajistit preorder z druhé várky). Koncová cena včetně dopravy a DPH skončila na 980Kč, což je velice hezké číslo.

A co vy? Už máte objednáno? :))

PS: Farnell, jeden z prodejců, naznal, že mít úvodní stránku jako statický obrázek je celkem dobrý nápad...

Tak mi můžete říkat pane Inženýre

Konečně po nekonečných 5 letech jsem konečně dosáhl titulu a můžu se v klidu oprostit od studentského života a pustit se do tvorby něčeho užitečného. Čeho? To zatím nevím - takže pokud byste věděli o někom, kdo hledá programátora, nebo návrháře elektroniky, tak dejte vědět :) Myslím, že krátké shrnutí na konec neuškodí...

Počátky na FELu byly v celku pohoda - spousta informací jsem stejně znal ze střední a to, co ne se dalo naučit. Našly se i veselé chvilky - třeba to, když jsem si zapsal předmět, který jsem si vlastně zapsat nemohl. Komponenta studium je sice mocný nástroj, který si podle mnohých žije svým životem, ale nutné prerekvizity předmětů si prostě nekontroloval (teď už to prý umí, ale já to raději nezkoušel :)).

Pak u mne nastalo období sbírání znalostí - nabral jsem si spoustu předmětů, které vypadaly zajímavě a prostě je absolvoval. Úplně v klidu, i když z dnešního pohledu nevím, jak jsem to tempo mohl vůbec vydržet (pravdou je, že moje spotřeba Big Shocků v té době nebyla zrovna malá).

Pak nastal konec bakalářské etapy a vystřízlivění - po dvou rocích v celku zajímavého studování nebylo pořádně co se učit. Laboratorní úlohy byly téměř totožné s těmi, co už jsem dřív dělal a nových informací nebylo moc. Nakonec jsem se ale přesvědčil, že dodělat by se to mělo a stal se Bc.

V té době jsem zvažoval, jestli je vůbec další várka studia k užitku, nebo je to prostě jen zahození dalších let života. A abych řekl pravdu, spíše jsem se přikláněl k druhé variantě.

V tomhle místě přišla nabídka Výběrového studia, tedy studium s něčím navíc. A já si řekl, že to zkusím. A vyplatilo se to - úplně jinak, než jsem si myslel, ale vyplatilo.

První ročník studia byl naprosto super - bylo nás několik aktivnějších studentů a získávali za vyšší aktivitu širší znalosti a především v mnohem vyšším tempu (víte jaký je to pocit, když vás nezdržuje čekání na pomalejší kolegy?). Pak se naše skupinka rozdělila na obory a studium se zase vrátilo do nudné všední formy.

A teď to mám za sebou. Dal jsem si půl roku navíc, abych mohl dokončit stěžejní části diplomky - projektu, který jak jsem se dozvěděl měl rozsah zhruba tří (já si z toho ukrojil zhruba dvě a ty dodělal :)

A co jsem se za tu dobu naučil? Že nevyužít svůj potenciál je plýtvání a hlavně nuda - tohohle poznání si cením nejvíc.

PS: Nenapsal jsem právě nějak přehnaně moc textu? :)